Kostel sv. Mikuláše
V souvislosti s plánovanou rekonstrukcí náměstí Svobody a výstavbou podzemního kolektoru byl v rámci projektu „sanace brněnského podzemí“, realizován ve spolupráci s Muzeem města Brna v roce 2000 zjišťovací archeologický výzkum v prostoru někdejšího kostela sv. Mikuláše.
Archeologickým výzkumem kostela sv. Mikuláše se podařilo odkrýt větší část jeho půdorysu, přičemž koruny zdiva byly odkryty pouhých 40 cm pod dnešním povrchem. Nedochovala se ani úroveň podlah a spolu s ní ani případné architektonické prvky. Potvrdil se předpoklad, že prostor kostela byl zasažen při náletu USAAF 19.12.1944 a koruny zdiva byly také na četných místech poškozeny inženýrskými sítěmi. O míře poškození lodi kostela v prostoru kolejového svršku se lze jen dohadovat. I přes tato vcelku nepříznivá fakta a rozsah výzkumu, omezený v podstatě pouze na sondáž, se podařilo zjistit množství nových a často překvapivých poznatků.
V prostoru východní zkoumané plochy byly dokumentovány tři horizonty předcházející výstavbě kostela sv. Mikuláše. Nejstarší sídelní horizont reprezentuje část okrsku hutnických případně železářských zařízení, datovaných keramickým materiálem na přelom 12. a 13. století. Přestože se výzkumem v prostoru presbytáře kostela sv. Mikuláše nepodařilo odhalit průkazné pozůstatky výrobních zařízení, případně surovinu, můžeme na základě provedených metalografických analýz a nálezových okolností (nálezy drobných sklovitých zlomků, propálených mazanicových ker atd.) situaci interpretovat jako železářský výrobní areál. Vzhledem ke vzdálenosti surovinových zdrojů a absenci samotné suroviny, se zřejmě jednalo o kovářskou dílnu. S narůstající stavební činností a přílivem nových osadníků v prvních desetiletích 13. století byla tato činnost postupně vytlačena za hradby města.
V nedlouhém časovém odstupu po zániku této aktivity následovala výstavba nadzemní dřevěné konstrukce založené na kamenných základech. Její zánik v první třetině 13. století opět dokládají nálezy fragmentů keramiky. Třetí horizont, předcházející stavbě kostela sv. Mikuláše, pak reprezentuje v severovýchodní části presbytáře odkrytý fragment nadzemní dřevohliněné stavby, která zanikla požárem po polovině 13. století. Naproti tomu sonda 1 v severní části plochy zachytila vývoj náměstí od počátku 13. až do poloviny 14. století. Bylo zde zdokumentováno 2,6 m mocné kompaktní souvrství, které vznikalo postupně v rozmezí stopadesáti let. Vrstvy převážně odpadního charakteru se střídaly se štětovými komunikačními úpravami náměstí.
Z odhaleného půdorysu vyplývá, že stavební vývoj kostela sv. Mikuláše se odehrával ve dvou časových fázích. Ze stavby I. fáze, ze závěru 13. století, byla odhalena podstatná část presbytáře se základy triumfálního oblouku a průčelí stavby. Loď zůstala skryta pod kolejovým svrškem. V období baroka, do kterého je kladena II. fáze, bylo k již stojícímu kostelu přistavěno pouze západní průčelí s věží. Datace výstavby kostela sv. Mikuláše do závěru 13. století také vylučuje možnost, že se jedná o stavbu zmiňovanou před rokem 1231.
Z objektu městské váhy byla odkryta její východní část a v současné době lze alespoň částečně rekonstruovat půdorys stavby. Z první fáze výstavby váhy pochází prostor renesančního sklepa situovaného k východní zdi objektu, jeho zánik lze na základě nálezu dvou mincí pocházejících ze zásypu datovat do počátku 17. století.
Konfrontaci s historickými prameny si zaslouží nález zdiva z počátku 13. století v blízkosti městské strážnice. Pokud bychom přijali hypotézu, že vzhledem k charakteru zdiva se jedná o stavbu blízkou kostelu sv. Mikuláše, mohla by se nám k tomuto objektu vztahovat historická zpráva z roku 1353 kdy prodal „Ješek neboli Jan, tehdy rektor kaple sv. Mikuláše, domek ke kapli náležející, nebo ten se mu zdál maličký a příliš skromný a jako kaplanka nevhodný“. Ve své historické topografii O. Vičar tuto kaplanku umisťuje do uliční fronty mezi Zámečnickou ulici a Lugek, přičemž při své rekonstrukci vychází mimo jiné z veduty H. J. Beyera – H. J. Zeisera z roku 1645, na které není kromě kostela žádná stavba v náměstí zakreslena. Na základě skutečností, že má toto městiště výrazně nižší ocenění než sousední domy, a v pramenech je dům uváděn jako „příliš skromný“, lze soudit, že se jedná o omyl a berní zápisy k roku 1348 se vztahují k nalezenému nepodsklepenému domku v náměstí.
Starší archeologické výzkumy
Archeologický výzkum v prostoru někdejšího kostela v minulosti již proběhl, a to při poslední úpravě povrchu náměstí a obnově kolejového svršku tramvaje v letech 1964 a 1965. Veškerá terénní dokumentace související s tímto výzkumem byla po delším pátrání shledána nenávratně ztracenou a publikované dílčí výsledky se ukázaly jako nedostatečný zdroj informací pro potřeby památkové péče, jediným dokladem jsou publikované zprávy Borise Novotného v Přehledech výzkumů z let 1964, 1965 a 1966.
Historie kostela sv. Mikuláše
Na počátku třináctého století (v roce 1231 kaple již nějakou dobu stála) si, na podnět olomouckého biskupa Roberta, postavili románsky hovořící osadníci kapli zasvěcenou sv. Mikuláši. Zbudována byla v okrsku farního kostela sv. Jakuba a pravomocně mu též podléhala. Když byla kaple olomouckým biskupem vysvěcena, dosadil k ní také románsky hovořícího kněze, jenž kázal a poskytoval rozhřešení románským věřícím jejich vlastním jazykem, neboť ti nevládli jazykem německých, ani slovanských obyvatel rodícího se města.
V roce 1295 udělil arcibiskup ze sv. Severina a jiní čtyřicet dní odpustků „těm, kteří navštíví kapli sv. Mikuláše a sv. Kateřiny o svátcích, učiní pokání, či přispějí na stavbu kaple, na vyhotovení okenních výzdob nebo na jiné potřeby, či na smrtelné posteli kapli něco odkáží“
Toto datum zřejmě tedy souvisí s výstavbou nové kaple sv. Mikuláše na konci 13. stol., jejíž základy byly odkryty na tehdejším Dolním rynku (dnes náměstí Svobody), kde stála až do konce 19. století. Ostatně kaple je v pramenech umisťována na Dolní trh až v zápisech nejstarší brněnské městské knihy z poloviny 14. století.
Roku 1425 potvrdil olomoucký biskup Jan, na základě jemu předložených původních privilegií, začlenění a připojení kaple sv. Mikuláše, stojící na Dolním trhu, ku kostelu sv. Jakuba a právo dosazování kněze ke kapli rektorem tohoto farního kostela.
V letech 1645 až 1648 sloužil kostel jako hospic kapucínům, neboť jejich klášter na předměstí byl při švédském obléhání Brna zničen.
Tak jako i mnohé jiné kostely, také tento byl za císaře Josefa odsvěcen a uzavřen. Roku 1787 prodala c. k. správa nemovitostí z věže hodiny a zvony, kostel se stal vojenským skladištěm. Podle nejvyššího rozhodnutí z 23.6.1865 byl kostel s platností od 25.8.1869 předán městské správě s podmínkou, že tento bude za účelem zkrášlení Velkého náměstí zbourán i s okolo stojícími krámky a bývalou městskou váhou, což se také v době od 1.1.1869 do konce dubna 1870 stalo.
Stavební proměny kostela
Kostel sv. Mikuláše byl situován prakticky v centru náměstí Svobody, orientován presbytářem k východu. Na severu přiléhala ke stavbě budova městské váhy, spojená s kostelem zdmi, na jihu v izolované poloze strážnice. Architektonický rozbor, provedený na podkladě dochované fotografické dokumentace, kreseb a množství vedut od poloviny 17. století do 2. poloviny století 19., umožňuje zachytit několik stavebních etap vývoje zkoumaného bloku.
Z archeologických zjištění lze říci, že stavební vývoj kostela sv. Mikuláše se odehrával ve dvou časových fázích. Ze stavby I. fáze, ze závěru 13. století, byla v ploše východně kolejiště odhalena podstatná část presbytáře se základy triumfálního oblouku. V západní ploše pak bylo odkryto průčelí stavby. Loď zůstala skryta pod kolejovým svrškem. V období baroka, do kterého je kladena II. fáze, bylo k již stojícímu kostelu přistavěno pouze západní průčelí s věží. Stáří věže, v literatuře zasazované do období renesance, případně gotiky, bylo pomocí vyhodnocení historických vyobrazení posunuto do 18. století. Datace výstavby kostela sv. Mikuláše do závěru 13. století také vylučuje možnost, že se jedná o stavbu zmiňovanou před rokem 1231. V této souvislosti je zajímavá konfrontace s historickými prameny, které nás zpravují o udělení odpustků v roce 1295 „těm, kteří navštíví kapli sv. Mikuláše a sv. Kateřiny o svátcích, učiní pokání, či přispějí na stavbu kaple, na vyhotovení okenních výzdob nebo na jiné potřeby, či na smrtelné posteli kapli něco odkáží“. Zdá se, že by se mohlo jednat o zprávu, která se váže k výstavbě odkrytého kostela v závěru 13. století, v době kdy stará kaple snad ještě stála. Problematické je i situování staršího kostela, který, jak uvádějí prameny, stál v okrsku kostela sv. Jakuba, což je lokalizace velice obecná. Skutečnost, že v žádné ze sond v prostoru náměstí nebylo prozatím nalezeno zdivo, které bychom mohli interpretovat jako sakrální objekt z počátku 13. století, ale i nevhodný, bažinatý terén a nález hutnických aktivit z počátku 13. století pod základy odkrytého kostela, jsou fakta nasvědčující spíše hypotéze, že nejstarší kaple sv. Mikuláše původně nestála na Dolním trhu.
Raně gotická stavba vlastního kostela sv. Mikuláše, doplněná v 16. století o sanktusník, v hřebenu střechy lodi blízko vítězného oblouku, završený renesanční cibulovou bání s lucernou, byla po polovině 17. století rozhojněna o budovy městské váhy a strážnice, založené v raně barokním duchu s ještě přežívajícími renesančními prvky. Tyto přilehlé stavby prošly vrcholně barokní přestavbou zřejmě roku 1726 v souvislosti s obnovou kostela brněnskými obchodníky. Stavební zásah F. A. Grimma roku 1760 se tak omezil pouze na západní průčelí kostela, jehož výsledný vzhled před zbořením nápadně kontrastuje zejména s podobou přilehlého průčelí městské váhy. Ještě krátce před likvidací kostela, po roce 1863, došlo k odstranění barokní báně věže a jejímu nahrazení nízkou stanovou střechou. Aktivita z roku 1870, znamenající v dějinném vývoji bloku největší stavební zásah, definitivně odstranila bez podrobnější dokumentace trojici staveb z povrchu zemského, ve své podstatě předurčila následnou likvidaci větší části historické městské zástavby.
Stopami minulosti Kamenného Mlýna v Brně (Aneb silnicí I/42 Brno, VMO Žabovřeská I)
20. 11. 2024 Lenka Sedláčková zobrazit