ZÁKONNÉ NORMY PRO PROVÁDĚNÍ ARCHEOLOGICKÝCH VÝZKUMŮ
(úplné znění zákonů viz Sbírka zákonů ČR)

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
(zákon č. 425/1990 Sb., zákon č.242/1992 Sb., zákon č. 361/1999 Sb., zákon č. 122/2000 Sb., zákon č. 132/2000 Sb. zákon č. 61/2001 Sb., zákon č. 146/2001 Sb., XX)

ČÁST PRVNÍ - Základní ustanovení

§ 2 - KULTURNÍ PAMÁTKY

1. Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen ministerstvo kultury) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory,
   a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické
   b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem
   
2. Soubory věcí podle odst. 1 se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami.

§ 3 - PROHLAŠOVÁNÍ VĚCÍ ZA KULTURNÍ PAMÁTKY

1. Ministerstvo kultury si před prohlášením věci za kulturní památku vyžádá vyjádření krajského úřadu, pokud je již od tohoto orgánů neobdrželo. Archeologický nález (§ 23) prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní památku na návrh Akademie věd ČR.
2. Ministerstvo kultury vyrozumí písemně vlastníka věci o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památku nebo o tom, že hodlá věc prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu a umožní mu k návrhu nebo podnětu se vyjádřit.
3. Vlastník věci je povinen od doručení vyrozumění podle odstavce 2 až do rozhodnutí ministerstva kultury chránit věc před poškozením, zničením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury každou změnu zamýšlenou i uskutečňovanou změnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání.
4. Ministerstvo kultury vyrozumí písemně o prohlášení věci za kulturní památku jejího vlastníka, krajský národní výbor, ústřední organizaci památkové péče (§ 32) a u archeologických nálezů též Akademii věd ČR. Vyrozumí je i v tom případě, že neshledalo důvody pro prohlášení za kulturní památku.
5. Vlastníci věcí, které pro svou mimořádnou uměleckou nebo historickou hodnotu by mohly být v souladu se společenským zájmem prohlášeny za kulturní památky, jsou povinni oznámit ministerstvu kultury nebo krajskému národnímu výboru na jejich písemné vyžádání požadované údaje o těchto věcech a jejich zamýšlené změny, umožnit těmto orgánům nebo jim pověřeným organizacím státní památkové péče prohlídku věcí, popřípadě pořízení jejich vědecké dokumentace.
6. Podrobnosti o prohlašování věcí za kulturní památku a způsob oznamovací povinnosti podle odstavce 5 stanoví obecně závazný předpis.

§ 4 - NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY

1. Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany.
2. Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky.

§ 5 - PAMÁTKOVÉ REZERVACE

1. Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami.
   
2. Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích.

§ 6 - PAMÁTKOVÉ ZÓNY

1. Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může krajský národní výbor po předchozím projednání s ministerstvem kultury prohlásit za památkovou zónu a určit její podmínky ochrany.
2. Podrobnosti o prohlašování památkových zón stanoví obecně závazný předpis.

ČÁST DRUHÁ - Archeologické výzkumy a nálezy

§ 21 - OPRÁVNĚNÍ K ARCHEOLOGICKÝM VÝZKUMŮM

1. Archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav Akademie věd České republiky (dále jen Archeologický ústav).
2. Ministerstvo kultury může v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd České republiky povolit provádění archeologických výzkumů vysokým školám, pokud je provádějí při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů, muzeím nebo jiným organizacím, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů potřebné předpoklady (dále jen oprávněná organizace). Oprávněná organizace uzavírá s s Akademií věd České republiky dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů.
3. Oprávněná organizace je povinna oznámit Archeologickému ústavu zahájení archeologických výzkumů a podat mu o jejich výsledcích zprávu. Jde-li o archeologické výzkumy na území prohlášeném za kulturní památku, národní kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu, Archeologický ústav a oprávněné organizace oznámí zahájení archeologických výzkumů odborné organizaci státní památkové péče, které podají též zprávu o jejich výsledcích.
4. Ministerstvo kultury po dohodě s Akademií věd České republiky může odejmout povolení k provádění archeologických výzkumů oprávněné organizaci, která porušila podmínky, za kterých jí bylo povolení uděleno.

§ 22 - PROVÁDĚNÍ ARCHEOLOGICKÝCH VÝZKUMŮ

1. Archeologický ústav a oprávněné organizace jsou povinny před zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitosti, na které se mají archeologické výzkumy provádět, o podmínkách archeologických výzkumů na nemovitosti. Nedojde-li k dohodě, rozhodne krajský úřad o povinnostech vlastníka (správce, uživatele) nemovitosti strpět provedení archeologických výzkumů a o podmínkách, za nichž archeologické výzkumy mohou být provedeny.
2. Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů.

§ 23 - ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY

1. Archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí.
2. O archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo. Oznámení o archeologickém nálezu je povinen učinit nálezce nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o archeologickém nálezu dověděl.
3. Archeologický nález i naleziště musejí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace učiní na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením nebo odcizením.
4. Jde-li o archeologický nález uvedený v odstavci 2, má nálezce právo na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny materiálu; je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše 10 procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem. O náhradě rozhodne a náhradu poskytne krajský úřad. Podrobnosti o podmínkách poskytování odměny a náhrady nálezci stanoví obecně závazný právní předpis.
5. U nemovitých archeologických nálezů prohlášených za kulturní památky určí krajský úřad organizaci zřizovanou krajem, která bude zabezpečovat péči o ně. Jsou-li tyto archeologické nálezy na nemovitostech v státním majetku, určí tuto organizaci v dohodě s orgánem nadřízeným organizaci, která nemovitost spravuje nebo užívá, krajský úřad. Je-li nemovitý nález prohlášen za kulturní památku na území několika krajů, určí organizaci pro zabezpečení péče o kulturní památku tyto krajské ve vzájemné dohodě po předchozím projednání s ministerstvem kultury, a nedojde-li k dohodě, určí tuto organizaci ministerstvo kultury.
6. Veškeré movité archeologické nálezy jsou národním majetkem a ukládají se zpravidla do muzeí.
7. O archeologických nálezech, k nimž dojde v souvislosti s přípravou nebo prováděním stavby, platí zvláštní předpisy. (§ 127 stavebního zákona)

§ 24 - NÁHRADA ZA MAJETKOVOU ÚJMU

1. Při provádění archeologických výzkumů jsou Archeologický ústav a oprávněné organizace povinny dbát zájmů chráněných zvláštními předpisy, spolupracovat s orgány zabezpečujícími ochranu těchto zájmů a co nejvíce chránit práva a oprávněné zájmy vlastníků (správců, uživatelů) nemovitostí, popřípadě jiného majetku.
2. Je-li vlastník (správce, uživatel) nemovitosti nebo jiného majetku prováděním archeologického výzkumu nebo opatřením na ochranu archeologického nálezu podstatně omezen v běžném užívání nemovitosti nebo jiného majetku, má právo, aby mu Archeologický ústav nebo oprávněná organizace poskytly přiměřenou jednorázovou náhradu. Po ukončení prací jsou Archeologický ústav nebo oprávněná organizace povinny uvést nemovitost nebo jiný majetek do předešlého stavu. Není.li to možné nebo hospodářsky účelné, má vlastník (správce, uživatel) nemovitosti nebo jiného majetku právo na peněžitou náhradu.
3. Právo na náhradu za majetkovou újmu podle odstavce 2 je třeba uplatnit u Archeologického ústavu nebo oprávněné organizace do šesti měsíců od ukončení archeologického výzkumu nebo od ukončení opatření na ochranu archeologického nálezu, jinak právo zaniká. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje o náhradě a její výši krajský úřad.

Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů
(zákon č. 137/1982 Sb., 103/1990 Sb., 425/1990 Sb., 262/1992 Sb., 262/1992 Sb. (číst.), 43/1994 Sb., 19/1997 Sb., 83/1998 Sb., XX)

§ 127

1. Dojde-li při řízení nebo postupu podle tohoto zákona k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody, jakož i k archeologickým nálezům, stanoví stavební úřad v dohodě s příslušným orgánem hájícím zvláštní zájmy podmínky k zabezpečení zájmů státní památkové péče, státní ochrany přírody a archeologických nálezů.
2. Stavebník a právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů provádějící stavbu nebo zabezpečující její přípravu či provádějící jiné práce podle tohoto zákona, ihned nález ohlásí stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče, popřípadě archeologickému ústavu nebo orgánu státní ochrany přírody, a učiní nezbytná opatření, aby nález nebyl poškozen nebo zničen, pokud o něm nerozhodne stavební úřad po dohodě s orgánem státní památkové péče, popřípadě archeologickým ústavem nebo orgánem státní ochrany přírody.
3. Stavební úřad může vydané stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby změnit nebo zrušit ve veřejném zájmu, dojde-li během provádění stavby k nálezu kulturně cenného předmětu, detailu stavby, jakož i archeologickému nálezu, jehož význam potvrdí Ministerstvo kultury, které současně rozhodne, jak budou stavebníkovi uhrazeny prokázané náklady a ztráty vzniklé v souvislosti se změnou nebo zrušením vydaného stavebního povolení, v souvislosti s prodloužením doby výstavby nebo z důvodu nařízeného zvláštního režimu výstavby. Proti rozhodnutí Ministerstva kultury lze podat řádný opravný prostředek k soudu.

Území s archeologickými nálezy je definováno svou podstatou jako území, na němž se primárně vyskytují archeologické nálezy nemovité povahy vytvořené člověkem nebo vzniklé přírodním procesem na základě působení či využití člověkem a archeologické nálezy movité povahy. Území s archeologickými nálezy (dále UAN) se dělí do čtyř kategorií:

1. území s pozitivně prokázaným výskytem archeologických nálezů. Zpravidla sem spadají intravilány historických měst a sídel. V úvahu připadají převážně městská jádra, za hranici bývá považováno opevnění včetně zázemí nebo obvod intravilánu zachycený stabilním katastrem v 1. polovině 19. století. Nemusejí se vždy krýt s územím prohlášené městské památkové rezervace či městské památkové zóny a jejich ochranných pásem.
2. území, na němž dosud nebyl pozitivně prokázán výskyt archeologických nálezů, ale určité indicie mu nasvědčují (např. písemné prameny, geofyzikální či letecká prospekce aj., ale i těsná blízkost UAN I. kategorie), pravděpodobnost jejich výskytu je 51-100%.
3. území, na němž nebyl dosud rozpoznán a pozitivně prokázán výskyt archeologických pramenů a ani tomu nenasvědčují žádné indicie, ale předmětné území mohlo být osídleno nebo jinak využito člověkem a existuje 50% pravděpodobnost výskytu archeologických nálezů (tj. veškeré území státu kromě IV. kategorie).
4. území, na němž není reálná pravděpodobnost výskytu archeologických nálezů (veškerá vytěžená území - doly, lomy, cihelny, pískovny aj., kde byly odtěženy vrstvy a uloženiny nad geologickým podložím).