rekonstrukce domu Růžová 83

Pelhřimov – Růžová 83
Podnětem pro dokumentaci a zahájení výzkumných výkopových prací byla celková rekonstrukce domu s mimořádně zachovaným interiérem s černými kuchyněmi a srubovou světnicí v severním průčelí. druhého nadzemního podlaží domu. Práce probíhaly v zimních měsících v letech 2003 a 2004. Součástí rekonstrukce domu byla i sanace stávající stanové střešní konstrukce a krytiny, rekonstrukce trámových podlah a stropů, rekonstrukce věnců v 2 NP, rekonstrukce fasád i vnitřních omítek a částečné snižování zásypů gotického kamenného sklepa. Provedený archeologický výzkum navazoval na nedestruktivní stavebně historický průzkum provedený v první polovině 90. let, při kterém byla zjištěna první srubová světnice v jižním průčelí domu. Výzkum koncepčně navazuje také na výzkumy středověkých jader měst a městeček na Českomoravské vysočině, kterým se ARCHAIA Brno dlouhodobě věnuje. Zároveň vyvolal v nedávné době poměrně živou kritiku předního odborníka na lidovou architekturu a čerstvého jubilanta Jiřího Škabrady, kterému autoři výzkumu přejí touto cestou vše nejlepší.
Objekt se nachází ve východní frontě domů v Růžové ulici. Souřadnice lokality na státní mapě 1:5000 - odvozené, list PELHŘIMOV 8-1 jsou 430 mm : 236 mm. Nadmořská výška lokality je asi 500 m n.m. Podobně, jako u jiných staveb v historickém jádru Pelhřimova, se i v případě sledovaného domu vztahují nejstarší historické údaje k polovině 16. století.

• 1561 - dům i jiné v sousedství postavil měšťan Adam Horník. Po jeho smrti jej zdědila jeho dcera.
• 1703 – dům vlastní řezník Alexius Bystřický.
• před 1721 – získal dům řezník Alexius Kořínek, dům měl várečné právo.
• 1759 Alexius Kořínek dům za 1600 zl. rýnských směnil s Antonínem Trnkou.
• 1763 Kořínek kupuje dům zpět za 1700 zl. rýnských.
• 1770 – v pozůstalostním řízení po Terezii Kořínkové dům dědí syn Filip.
• 1784 – z pozůstalosti Filipa Kořínka byl dům prodán za 1022 zlatých radnímu Janovi Řečickému. Ten jej do měsíce prodal Antonínu Štěpánovi za 200 zlatých.
• 1804 – poté, co dům zdědil po otci syn Prokop Štěpán, jej za 1290 zlatých prodal ševcovskému mistrovi Martinovi Stěhulovi.
• 1805 – Martin Stěhula prodal dům za 1450 zlatých Františce Jiříkové.

Za nejstarší část domu je považován sklep, jeho přesnější datace však není známa. Ráz lomového zdiva, charakter pojiva, jednoduchá valená klenba s otisky šalování v maltové omítce, to vše ukazuje na pravděpodobné středověké stáří a gotický ráz těchto prostor. Obtížnější bylo časové určení jednotlivých částí vstupního traktu a slepé chodbičky původně považované za zazděný starší vchod. Sklepní prostora byla při renesanční přestavbě vybavena klenutou substrukcí, nesoucí chodbové zdivo v přízemí domu. V místech výkopů pod podlažní úrovně v přízemí domu byly patrné propálené vrstvy, považované za požárové. Archeologický datovací materiál však nebyl nalezen téměř žádný. Většina dřevěných konstrukcí pocházela z doby po posledním velkém požáru města na konci 18. století.
Součástí vybavení domu jsou černé kuchyně v obou nadzemních podlažích, z nichž některé byly rovněž zasaženy rekonstrukcí a byly u nich odstrojeny klenby a kouřovody. Jistou zajímavost představovaly předměty získané z propálené popelovité vrstvy na podlaze v jedné z kuchyní v přízemí. Dřevěné podpěry topeniště i zárubně vstupních dveří zde nesly stopy opálení ohněm. V popelu na podlaze i přímo z propálené hliněné podlahy bylo získáno několik kovových předmětů souvisících s funkcí kuchyně (pohrabáč, kování dvířek, kovové panty, lopatka).
Významnou a zajímavou součástí domu byla srubová světnice v průčelí prvního patra s okny do ulice. Srub nebyl původně omítnut a čelní stěnou, již dříve odstraněnou, přesahoval průčelí domu do ulice. Spáry byly vymazány hlínou se zlomky malty, cihel a s na-sekanou slámou. Podle rozboru vzorků stěn srubu, provedeném dendrologickou laboratoří Přírodovědné fakulty MU Brno lze určit stáří stromů na léta 1766-1792. Stavebním dřevem byl smrk.
Dokumentace domu byla ukončena v krovech. Jelikož byly odstraněny i povalové stropy srubové místnosti, ukázalo se, že konstrukce krovů nerespektuje s dispozicí zdiva v patře. Vaznice s nosným sloupem stanové konstrukce byla umístěna mírně asymetricky vůči centrální příčce v patře. Důležitým faktorem pro datování konstrukce krovů byl nález vročení, vyrytý na nosném sloupu ve výšce zhruba 150 cm od vaznice. Hrubě vyrytá datace může být interpretována jako rok 1786.

Literatura:
Kuča, K. 2002: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V. díl. Praha.
Lancinger, L. - Muk J. 1993: Pelhřimov, stavebně historický průzkum, Růžová ul. čp. 83, SÚRPMO.
Martínková, L. – Martínek, Z. 2002: Pelhřimov 1549 – 1596 (Od gotiky k renesanci, od poddanství ke svobodě), Vlastivědný sborník Pelhřimovska 13/2002, 5 – 11.
Muk, J. 1994: Pelhřimov, Růžová ul. čp. 83, Nálezová zpráva sondážního stavu historického průzkumu, SÚRPMO.