Masarykovo náměstí - rekonstrukce vozovky

Záchranný archeologický výzkum, který proběhl v měsících květnu a červnu 2002 byl vyvolán projektovanou rekonstrukcí vozovky ve východní části Masarykova náměstí v trase trolejbusových linek MHD. Lokalita se nachází ve východní části Masarykova náměstí. Výzkumná plocha byla definována plochou rekonstrukce a měla tvar liniové skrývky, začínající v severní části zhruba na linii kostela sv. Ignáce, pokračující směrem na jih těsně kolem obchodního domu PRIOR a končící po 180 m v úrovni dnešní Dolní zastávky MHD. Celková orientace výzkumné plochy byla SSZ – JJV. Z hlediska moderně vedeného a dokumentovaného terénního archeologického výzkumu se jedná o první akci na ploše náměstí, která přináší informace o nejstarším vrcholně středověkém osídlení v tomto prostoru.
Archeologický výzkum na Masarykově náměstí doložil areál blíže nespecifikovaného sídliště, které lze zařadit jen velmi zhruba do první poloviny 13. století. Byly zachyceny suterény tří středověkých domů dřevohliněné konstrukce. Fakt, že se nacházely v prostoru pozdějšího pravidelného fora, nerespektujíc ani uliční síť ani směrovou orientaci pozdější kamenné zástavby, lze ohledně funkční interpretace tohoto sídliště vyslovit dvě teze:
1) Sídlištní areál na Masarykově náměstí je další z předlokačních osad, doložených archeologicky, historicky, nebo stavebně historicky a které tvořily základ osídlení jihlavského mikroregionu a zřejmě i krystalizační jádro pozdějšího města. Ekonomika tohoto sídliště se zčásti zakládala na nezemědělské výrobní činnosti (metalurgie železa i barevných kovů). Sídliště zaniklo pravděpodobně systematicky při lokaci Jihlavy na město.
2) Sídlištní areál je dokladem dnes blíže prostorově a časově neznámé etapy vlastní lokace jihlavské aglomerace na město, která předcházela pozdějšímu rozměření, ze kterého vychází dnešní půdorys a uliční síť středověkého města. Toto sídliště, jehož ekonomickou bází byla alespoň zčásti výrobní metalurgická činnost, zaniklo pravděpodobně systematicky a záměrně při případném pozdějším přeparcelování.
I přes zjištění, že v jižní části výzkumné plochy bylo identifikováno obecně méně archeologických podpovrchových struktur, než v části severní, lze předpokládat existenci předlokačních a časně lokačních sídlištních areálů i v tomto prostoru. Tento předpoklad vychází kromě jiného také z obecných poznatků o středověkém kolonizačním osídlení, které vyhledávalo přednostně příznivější polohy blíže vodním tokům a v nižších chráněných polohách. Dalším významným faktorem je zde blízkost jednoho z hlavních komunikačních tahů jižního směru, který se v půdoryse města zachoval dodnes v podobě tzv. Znojemské ulice, vedoucí k někdejší městské bráně. Příznačně právě na jižním předpolí středověké Jihlavy vyrůstá mimo jiné i tzv. Brtnické předměstí (KUČA 2000, 657 – 676; SAMEK 1999, 68).
Z mladších, vesměs časně novověkých archeologických situací pak patří k zajímavým zjištěním několik linií zaniklých, převážně dřevěných vodovodních zařízení, které jsou dokladem technické vyspělosti a vybavenosti městského organismu v pozdním středověku a novověku.

Literatura a prameny
HRUBÝ, P. 2002: Jihlava - Masarykovo náměstí. Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu. Archaia Brno, o.p.s. Nepublikovaný rukopis.
KUČA, K. 2000: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha.
SAMEK, B. 1999: Umělecké památky Moravy a Slezska II. Praha.