Joštova

V dubnu 2003 proběhl záchranný archeologický výzkum na lokalitě Joštova, v nezastavěné proluce mezi domy č.p. 8 a 10. Výzkum byl vyvolán plánovanou stavbou budovy penzionu.
Objekt se nachází v západní frontě domů Joštovy ulice (platea Oleatorum). Stavba je součástí domovního bloku, vymezeného na jižní straně ulicí Brněnskou, na severní a východní straně lomící se ulicí Joštovou, a na západní straně ulicí Lazebnickou. Domovní blok má přibližně obdélný tvar. Šířka zkoumané proluky na uliční čáře činí cca 8 m, hloubka proluky je cca 10 m.
Zkoumaná parcela v Joštově ulici se v rámci vrcholně středověkého dělení městského areálu nacházela ve II. městské čtvrti, která zaujímala jihovýchodní část areálu uvnitř hradeb. Joštova ulice nesla původní název Olejnická (Platea Oleatorum). Ulice ohraničující domovní blok ze severu (dnes také Joštova) nesla jméno Za farou (Retro parrochiam). Východozápadní komunikace ohraničující domovní blok na jihu, dnešní Brněnská ulice nesla jméno Česká (platea Bohemorum) a vedla ke stejnojmenné bráně. Na západě ohraničovala domovní blok ulice jménem Ke kostelu (Platea versus ecclesiam), dnes Lazebnická (srov. Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, mapa č. 20).
Na modelu středověkého města je blok se zkoumanou prolukou v Joštově ulici prezentován jako poměrně pravidelný celek. Do Joštovy ulice jsou kratší stěnou orientované čtyři domy. Oba rohové domy na koncích Joštovy ulice jsou orientovány k uliční čáře delší stranou, na severu do dnešní Joštovy, bývalé Za farou, na jihu do dnešní Brněnské, dříve České ulice (srov. Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, obr. 21). Na plánech města z roku 1647 a 1648 je nápadný tvar domovního bloku, který je (na rozdíl od map pozdějších) v podstatě obdélný, se skosenou SV stranou (pětiúhelník), členění jednotlivých domů není zakresleno. Na vyobrazení Jihlavy při tzv. prvním vojenském mapování z let 1764 – 1767 má domovní blok již v podstatě pravidelný obdélný tvar. Na císařském otisku stabilního katastru z roku 1835 je na místě dnešní proluky zaznamenán objekt, který ovšem zaujímá pouze její jižní část, severní část proluky je nezastavěná. V podstatě tentýž stav je zachycen na plánu města z roku 1884. Na mapě Jihlavy z roku 1924 je zkoumaný prostor označen jako zastavěný. Na leteckém snímku města z roku 1948 lze opět sledovat zájmový prostor jako volnou plochu uprostřed ucelené zástavby (Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000). V době počátku výzkumu stála v jižní části proluky lehká kůlna, zbytek byl nezastavěn.
Zkoumaná plocha se nachází na mírném svahu sklánějícím se k jihu. Nadmořská výška lokality je zhruba 510 m. n. m.
Výzkum probíhal formou plošné skrývky nepoškozené části plochy (archeologický terén v severní polovině proluky byl zničen stavbou septiku).
Jako nejstarší stopy lidské aktivity na sledované parcele bylo možno zaznamenat do podloží zahloubený objekt, jehož celkové rozměry ani tvar nebylo možné zachytit. Zánik objektu můžeme na základě keramického materiálu datovat do poloviny 14. století.
Do části popisovaného objektu byl po jeho zasypání zahlouben suterén dřevohliněného domu. Nacházel se v jižní části zkoumané proluky, výzkumem bylo možno zachytit pouze jeho severní část se vstupní šíjí. Jižní stěna suterénu byla zničena při stavebních pracech souvisejících s rekonstrukcí sousedního domu (Joštova 10), která proběhla v 80. letech 20. století. Z technických důvodů nebyla zachycena východní stěna suterénu. Nevíme tedy, zda dům respektoval svými rozměry uliční čáru. Lze konstatovat, že ji respektoval orientací své kratší strany (za předpokladu, že průběh ulice zůstal od středověku nezměněn). Můžeme rekonstruovat rozměr delší (severní) strany suterénu se vstupní šíjí přibližně 7m (bez vstupní šíje cca 4m) a hloubku nejméně1,4 m. Vzhledem ke struktuře podloží, do kterého byl vyhlouben, je nutné alespoň na některých místech předpokládat dřevěné vyztužení stěn. Pozůstatky tohoto bednění se in situ dochovaly jako obložení stupňů schodiště.
Suterén byl po ztrátě své funkce v podstatě jednorázově zasypán. Na základě nalezeného keramického materiálu můžeme tuto událost datovat do 2. pol. 14. století, popř. do poloviny století následujícího.
Jako nejmladší lze označit horizont povrchových sutinových a navážkových materiálů, které se nacházely v celé ploše dvora. Jedná se o dorovnávky terénu, datovatelné pomocí nálezů do širokého rozmezí 17. – 21. století. Zachycena byla také část cihlového dláždění, v jehož podsýpce byla nalezena měděná mince vyražená v 18. století (Hejhal 2003).


Literatura:
Hejhal, P. 2003: Jihlava, Joštova ulice - penzion. Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu. Archaia Brno. Nepublikovaný rukopis.
Hoffmann, F. – Jaroš, Z. – Pisková, R. – Svěrák, V. 2000: Jihlava. Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 8. Praha – Jihlava.