Náměstí Svobody č. 1

archeologický výzkum / nálezy / stavební vývoj / majitelé domu

---

Archeologický výzkum byl vyvolán stavbou „Rekonstrukce a adaptace Domu u Zlatého Orla, nám. Svobody 1. Brno“. Archeologický výzkum na parcele domu náměstí Svobody 1 zjistil, že nejstarší antropogenní aktivity v daném prostoru pocházejí ze 13. století. Lze je spojovat s založením a rozvojem středověkého města Brna.
Z období 13. století byly zachyceny četné odpadní vrstvy a štětové úpravy. Přímo na hranici mezi městišti, kterou předpokládáme pro 14. století, výzkum objevil studnu a nejméně dvě odpadní jímky, přičemž u jedné z nich by se dalo uvažovat také o funkci studny.
Na stávající parcele domu náměstí Svobody 1 se ve 14. století nacházelo městiště náležející k vlastnímu domu s jeho středověkým jádrem. Východní část dvora patřila sousednímu městišti. Pozůstatky zástavby se nepodařilo zachytit, pravděpodobně vzhledem k umístění výzkumu. Lze předpokládat, že prvotní zástavba byla dřevohliněná, pravděpodobně hrázděná.
V souvislosti s objevenou studnou je lákavé uvažovat o tom, že ona by mohla být zdrojem vody pro lázně jmenované v prvních písemných pramenech (polovina 14. století). Vzhledem k topografickým nejasnostem ohledně parcelace, by se mohlo nabízet ještě jedno vysvětlení, ovšem značně hypotetické. V nejstarším období by se snad mohlo jednat o veřejný prostor se zdroji pitné vody, jak by mohl naznačovat nález 1, popř. i 2 studní. K tomu je třeba připočíst další dvě studny z 13. století objevené nedaleko od průčelí domu při archeologickém výzkumu, který proběhl v souvislosti s výstavbou kolektoru v roce 2003.
Během 1. poloviny 14. století však již vznikla parcela dnešního domu s podsklepeným domem trojdílné dispozice. Z jeho zázemí výzkum nezachytil žádné pozůstatky. Tři odpadní jímky zkoumané ve východní části dočasného dvora náležely sousední parcele. Toto místo sloužilo hygienickému zázemí městiště i v 15. a části 16. století. Zázemí domu v mladším období tvořila archeologicky zachycená „chladírna“ a odpadní šachta.

Získané nálezy
Archeologickým výzkumem byl získán soubor nálezů a vzorků z období 13. až 20. století. V případě nálezů šlo o „klasický“ archeologický mobiliář. Byly získány celé, ve většině však zlomky keramických a skleněných nádob, několik zlomků železných předmětů a zlomky či celé kusy stavební keramiky. Kromě toho byl získán také soubor zvířecích kostí. Většina nálezů pochází z výplní a zásypů odpadních jam 13. až 16. století. Po předběžném vyhodnocení lze prohlásit, že byly získány velice zajímavé a v některých případech snad dokonce unikátní nálezy, a to nejen pro město Brno. Týká se to především kamnových kachlů, zlomků skleněných nádob, zlatého prstýnku a kamenného brousku. Lze jen nanejvýš litovat, že došlo pouze k „ovzorkování“ zásypů odpadních jímek, že nebyl umožněn regulérní archeologický výzkum, při kterém by byla odborně exkavována celá jejich hmota, které se dotkly stavební práce. Ztráta je o to větší, že získané soubory mohly promluvit do diskuse k chronologii středověkého mobiliáře, poněvadž většina dokumentovaných odpadních jam se nacházela ve vzájemných superpozicích, pro 13. století navíc podpořených absolutními daty, které budou velice pravděpodobně získány z odebraných dendrochronologických vzorků.

Stavební proměny domu
Stávající půdorys parcely je výsledkem složitějšího stavebního vývoje. Ke hloubkově orientovanému gotickému domu o šířce asi 10 m a délce 20 m v severní frontě náměstí byla v další stavební fázi, snad ve druhé polovině 16. století, připojena malá, příčně orientovaná parcela v České ulici. Dále byla parcela rozšířena asi kolem roku 1784 východním (severovýchodním) směrem. Postupně tak vznikla dispozice s uzavřeným pavlačovým dvorkem.
Z období 13. století se nám nedochovaly žádné doklady zástavby, lze tedy jen analogicky přepokládat , že se zde nacházela dřevohliněná, nejspíše hrázděná stavba.
Během 1. poloviny 14. století však již vznikla parcela dnešního domu. Nejstarším jádrem dispozice se jeví podsklepený, pravděpodobně patrový tříprostorový gotický dům s průjezdem v pravé (východní) polovině parcely. Přední sklep domu byl přístupný z náměstí sklepní šíjí, z níž se dochoval kamenný portálek v předním čele sklepa.
Při renesanční přestavbě v 16. století byl dům půdorysně rozšířen, v suterénu i v přízemí zaklenut a zvýšen o plochostropé patro.
K roku 1784 jsou písemnými prameny doloženy pozdně barokní úpravy, po nichž se lékárna dočasně nazývala Nová (Neuapotheke). Jistě tedy došlo nejen k úpravám soukromých obytných prostor, ale i k viditelné proměně fasády a zřejmě i k úpravě provozu. Stav domu po této úpravě pravděpodobně zachycuje ještě nejstarší známá fotografie z doby kolem roku 1900.
Úpravy v 19. století se omezily nejprve na vybourání bočního vstupu z České ulice a zřízení otopné komory pro obsluhu kachlových kamen. V roce 1893 byl vybourán do České ulice výkladec v okenní ose při nároží. V průběhu 19. století byly v prvním i v druhém patře v obytných pokojích zakryty renesanční či barokní trámové stropy podhledy s fabiony. Na počátku 20. století (do roku 1910) byl dům přefasádován, završen nízkou atikou se štíty a novou sedlovou střechou.
Rozsah moderních úprav v letech 1968 - 1969 není znám. Podrobně je dokumentována přestavba domu v letech 1982 - 1985, při níž byl dvůr zčásti zastavěn a zastřešen. Podkroví bylo adaptováno na kanceláře a byty.

Co víme o majitelích domu ?
Ve středověku přináležel dům do Veselé čtvrti. První písemnou zmínkou, vztaženou k domu, je údaj pamětní knihy z roku 1344, podle níž patřil písaři Ondřejovi z Naumburku a dříve se v něm nacházela lázeň. Ještě roku 1350 je dům označen jako "domus balnei". V 15. století dům podle Gödlových výpisků z dalších daňových rejstříků postupně vlastnili obchodník se železem Jakub Rudl (1442), Prokop Rundl nebo Ruedl (1477, 1479, Kryštof Reglar (1499), kupec Georgius Reglar (1510), Henricus Schroter (od 1512), bradýř Petr Pegk (od 1522), bradýř Henricus Fruewirth (1527), Merth Felkner (1553), Hanns Schoertz (1583), Merth Vanstgrob nebo Vanstgrol (1583), Veith Morgurt nebo Markvuart (od 1608), hostinský Merth Vogel (od sv. Jiří 1613). Od sv. Václava roku 1652 dům drželi Karel Jakub a Jan Karel Wäßingerovi údajně s právem vinného šenku. Od sv. Václava 1686 byl majitelem kupec Jan František Seebald z Landshutu.
Od roku 1716 byla s domem spojena lékárnická živnost. Dne 30. března 1716 požádal mikulovský měšťan a lékárník Ignác Hell (Höll), majitel tamní lékárny U zlatého jednorožce, o povolení k otevření další, toho času třetí lékárny v Brně právě v tomto domě. Žádost vzbudila značný rozruch u konkurence, podle níž by měl Hellův příchod do Brna tragické následky pro jejich živnost. Stížnost nebyla akceptována a pravděpodobně na počátku roku 1717 zřídil Hell v domě lékárnu s vývěsním štítem U zlatého orla. Od této doby byl dům na náměstí Svobody č. 1 spjat s lékárnickou živností a vystřídal mnoho svých majitelů.
Po válce byl dům konfiskován a usnesením rady ÚNV v Brně z 21. srpna 1951 byl dům převeden do vlastnictví státu ve správě Bytového podniku města Brna. Lékárna U zlatého orla zde fungovala až do r. 1961. V nynější době je dům přestavován ke komerčním účelům.