Jak se dříve vařilo nejen v klášteře brněnských jeptišek: objev unikátní černé kuchyně ve voršilském klášteře v Brně

O průběžné rekonstrukci a záchranném archeologickém výzkumu v areálu kláštera sester voršilek v Brně jsme vás již informovali v dubnu. Tehdy se jednalo o nález části zdiva středověkého sklepa s pozdější vloženou valenou klenbou. Výskyt dalších známých i dosud neznámých sklepních prostor, které náležely ke starší měšťanské zástavbě, stále sledujeme v koordinaci se stavebními pracemi. O jejich výsledcích vás budeme včas informovat. Tentokrát však přišlo na řadu další zajímavé odhalení – sice nenápadné, ale z pohledu archeologie a historie velmi významné.

To se událo v severozápadní části kláštera na rohu ulic Orlí a Josefská. V úzké a vysoké chodbě přístupné zdobným portálem se sousoším Svaté rodiny nás čekala překvapivá stopa zdejší historie. Tato chodba sloužila v minulosti jako hlavní vstup do klauzury kláštera, nejprve františkánek a později voršilek. Zde jsme ve zdi narazili na zprvu nevýraznou zazdívku kryjící něco jako průchod či niku. Po vybourání zazdívky se na nás vyvalilo mračno černých sazí a popela. No nic, v tušení, že se jedná o běžný přikládací a vymetací otvor do kamen, jsme se vrhli do jeho začištění a dokumentace. Po odstranění vrstvy suti a popela jsme ale rázem zjistili, že se před námi rozkryl poměrně celistvě zachovaný prostor někdejší černé kuchyně.

Nika o rozměrech cca 120 × 140 cm v síle zdi, ve které je dokumentovaná kuchyně umístěna, je přístupná nízkým záklenkem, vyzděným z cihel, vysokým zhruba jeden a půl metru. Hned vpravo za vstupem je patrná cihlami vyložená podesta, která v minulosti sloužila pro vaření na otevřeném ohni nebo jako odkládací plocha. V západní stěně lze nalézt onen dnes již zazděný výklenek, jenž původně ústil do pece, která byla umístěna v sousední místnosti. Prostor pokračuje nahoře rozměrným sopouchem komína směřujícím až do krovu, kde je přerušen. Povrch soklové části kuchyně pokrývá místy až kolikacentimetrová vrstva omítek a cihlová podlaha nese známky intenzivního využívání, což svědčí o tom, že kuchyně byla v minulosti velmi frekventovaným místem. Dá se říci, že tehdejší kuchařky se musely nejen „otáčet v kuchyni“, ale i být značně obratné, protože práce v ní vyžadovala zároveň i ohýbání pod nízkým výklenkem.

Datování této černé kuchyně je dosud předmětem dalšího zkoumání. Kuchyně podle všeho, cihlové zdivo stavebních fází kláštera v nejbližším okolí, vznikla až při jeho budování. Zazdění prostoru pravděpodobně proběhlo ke konci 18. či spíše během 19. století, kdy docházelo k modernizaci zdejších kuchyňských provozů. V našem případě a k naší radosti tato černá kuchyně zůstala zachována a v současnosti probíhá jednání o její budoucí možné prezentaci, ať již na místě nebo prostřednictvím informačního panelu.