Stará Pošta Rousínov

30. 08. 2024 – Michal Bučo - Aneta Krejčířová

Projekt přestavby budovy „Staré pošty“ si vytyčil za cíl propojení historického objektu s moderní přístavbou restaurace.

Z historických pramenů se o domu čp. 67 dozvídáme mnohé zajímavé skutečnosti. Původně se jednalo o školu, která vznikla podle poznatků F. A Slavíka již roku 1697 (SLAVÍK 1891,10). Pojednává se však i o tzv. lázeňské budově, která mohla být zbudována již před stavbou školy (BORSKÝ 2013, 5-7).

Za nejstarší zmínku můžeme považovat přepis rousínovské pamětní knihy z roku 1694. Dochovala se však pouze jako novodobý výpis ve sbírce Moravského zemského archivu v Brně. K náměstí se váže daný zápis: „1694 vystavěna moučnice a pět krámků ze staré lázně k obci patřící; 1698 nová světnice a komora nad dolní světnicí, kde stará lázeň byla, jako i maštal dole pro vojáky; 1702 postaveno šest dřevěných krámků při moučnici; 1703 postaven pranýř“ (MZA Brno, fond G 2, inv. č. 462/12).

Dalším pramenem je stavební účet o opravě školní budovy z roku 1703. Informuje nás, že kovář Jiří Novotný v květnu 1702 vyhotovil „ ke dveřům pant s hákem do školy za 6 kr.“ (SOkA Vyškov

inv. č. 261, kart. 16, fol. 120) V roce 1754 bylo vydáno 37 zl. 23 kr. na stavbu nové místnosti v obecní škole (SOkA Vyškov inv. č. 261, kart. 16, fol. 64).

Zajímavostí je, že v následujících stavebních účtech z 18. a 19. století se střídavě o budově č.p. 67 hovoří jako o škole nebo syndikátní budově. Na otázku, proč se však městský písař (syndik) usídlil v této budově a ne na radnici, nám však prameny odpověď neposkytují (BORSKÝ 2013, 7).

Rozpracováním těchto otázek a stavebně historickému průzkumu budovy čp. 67 se věnoval PhDr. Pavel Borský, CSc již v roce 2013.

Archeologie nám v tomto prostoru rovněž přináší odpovědi na některé otázky, ale zároveň poukazuje na nové záhady.

V rámci zkoumaného prostoru se nám podařilo identifikovat minimálně čtyři stavební fáze.

Nejstarší stavební fáze byla identifkována v interiéru budovy Staré pošty. Ve výkopech pro inženýrské sítě byla zachycena sloupová konstrukce (Obr. 3). V rámci rozsahu jednotlivých výkopů však nebylo možné určit přesné vymezení stavby. Na základě stratigrafické matice tj. vazby z jednotlivých uloženin a nálezového materiálu lze určit, že stavba vznikla v průběhu 16. - 17. století.

Na tuto fázi přímo navazuje další stavební konstrukce. V sousedním výkopu se nacházelo starší zdivo z lomového kamene (Obr. 4). Na něj navazoval mohutný podlahový horizont. Stavba zanikla požárem, čemu nasvědčuje destrukční vrstva mazanic a popela nad ním.

Na základě písemných pramenů a výše uvedených skutečností můžeme uvažovat o existenci první fáze staré lázně.

Třetí fáze byla odhalena ve výkopu základových pasů v exteriéru. Je tvořena již zděnou konstrukcí, ke které přináleží i topeniště (Obr 5). Můžeme vyslovit domněnku, že by se mohlo jednat o rozšíření staré lázně mezi roky 1694 – 1698 „ …rozšířena o zvláštní světnici pro vojáky, který se tu koupávali, když procházeli městem a tu odpočívali na pochodu. “ (ČÁDA, JANÁK, HLADKÝ 1982, 43-44). Zde mohl probíhat ohřev vody pro potřeby lázně. Vnitřní část zdi s.j. 906 nese stopy po působení žáru v prostoru napojení na topeniště. V této části na strukturu pravděpodobně navazoval komín. Samotné vykuřovací zařízení ani jeho zlomky se nedochovaly, mohlo být rozebráno při zániku stavby. Zkoumané bylo tedy pouze sprašové lůžko s estrichem a vrstvami výmětů v okolí. Původní stavba byla zničena mladší budovou z dvacátého století.

Na základě těchto poznatků lze vyslovit domněnku, že škola vnikla v prostoru starší lázeňské budovy.

Novější „ přístavba lázní“ mohla fungovat ještě v počátcích existence školy.

Čtvrtá fáze je tvořena sloupovými jámami v exteriéru (Obr. 6). Jsou stratigraficky mladší. Vzhledem k rozsahu stavebního záměru a není možné určit původní strukturu staveb, které by tvořily.

Pokračovaní parcely směrem na JZ, tedy k budově staré radnice bylo zničeno recentními zásahy z průběhu 20. století. Budovu moučnice, která se podle starších katastrálních plánů měla nacházet v tomto prostoru se nám tak zachytit nepodařilo.

Objevili jsme však pozůstatek pranýře. Část kamenného článku, který tvořil pravděpodobně jeho podklad, byl vytažen při exkavaci zásypů původní kanalizační přípojky.

Na základě stratigrafie jednotlivých profilů lze vyhodnotit, že vývoj předmětné parcely započal přibližně v 16. století, přičemž hlavní část aktivit je vázána na 17. - 18. století. Tuto tezi podporuje i distribuce keramického materiálu v jednotlivých vrstvách.

Z hmotné kultury se nám kromě keramických zlomků podařilo zachytit i zajímavý předmět. Jedná se o tzv. prachovnici, tedy váček na pušný prach.

Bibliografie:

BORSKÝ, P. 2014: Nejstarší rousínovská škola. In: Vyškovský sborník: sborník Moravského zemského archivu v Brně. X. Slavkov u Brna: MZA v Brně

SLAVÍK, Fr. A. 1891: O Novém Rousínově. Přednáška při veřejné schůzi Musejního

spolku brněnského, konané v Rousínově dne 24. května 1891. Brno

SOkA Vyškov inv. č. 261, kart. 16, fol. 64; fol.120

MZA Brno, fond G 2, inv. č. 462/12