Brno - Údolní

V souvislosti s „rekonstrukcí a dostavbou objektu Údolní 8“ byl uskutečněn v měsících červnu 2001 až květnu 2002 záchranný archeologický výzkum.
V těchto místech se nacházelo již od období vrcholného středověku předměstí Brna zvané „Švábka“. Ve 14. až 17 století se nazývala platea Svevorum, Schwabengasse, v roce 1915 pak Erzherzog Eugenstrasse a v roce 1918 Údolní. Roku 1365 byla na Švábce lázeň, 2 cihelny (na konci ulice v polích) a 79 domů, jejichž majitelé se věnovali zemědělství, řemeslům a živnostem. Za husitských válek utrpěla Švábka velké škody a roku 1442 z ní zbývalo jen 30 domů. V roce 1846 se pak rozkládala na území od Slepé brány k Obilnímu trhu, tehdy vojenskému cvičišti. Měla 33 domů s 1000 obyvatel. Roku 1850 byla Švábka připojena k Brnu.
Záchranný archeologický výzkum zachytil informace týkající se jednak vývoje terénního reliéfu, za druhé pak samotné doklady týkající se osídlení předměstí Švábka.
Řez vytvořený východní stranou stavební jámy poměrně přesně doložil konfiguraci terénu. Podařilo se zachytit rostlé podloží, jehož povrch dokládá, že v prostoru pod parcelou, respektive střední částí zahrady se nachází poměrně výrazná terénní deprese. Ta by mohla souviset s územím zmiňovaném v pramenech jako zaplavovaný prostor tzv. „městským potokem“.
Co se týká vlastního osídlení, lze konstatovat, že nejstarší relikty dokládající tuto činnost spadají do 15. století. Zdá se, že by se mohlo jednat o období následující po létech zmaru - Husitských válkách. Zachyceny byly pouze aktivity, které je možno interpretovat jako pozůstatky po zemědělské činnosti (zahrady). V tomto časovém horizontu bylo započato i s dorovnáváním terénu, zavezením terénní deprese. Cihlová zeď patřící témuž časovému období náležela dnes již neidentifikovatelné stavbě.
Do novověkého období můžeme zařadit výstavbu studny, která byla zachycena v severovýchodní části parcely. Její zánik zcela jistě spadá do období závěru II. světové války, kdy byl dvůr zasažen několika leteckými pumami.
Zachycena byla i výstavba předcházející dnes stojícím domům, datovaná do období po roce 1848.
Výzkum přinesl množství významných informací o dosud archeologicky opomíjeném území jednoho ze středověkých předměstí. Znovu nelze než konstatovat, že je nutné sledovat jakékoli zemní zásahy, které se uskuteční na území s historickým osídlením.