Pátrání po nejstarších dějinách Letkovic

Rekonstrukce náměstí v Letkovicích (dnes místní části města Ivančice, okr. Brno-venkov) nám poskytla několik zajímavých informací k vývoji osídlení této vsi. Již v roce 1996, při rekonstrukci kanalizace a plynofikaci, shrnul v Přehledu výzkumů P. Vitula za společnost ÚAPP vývoj lokality od pravěku až po novověk. Obec Letkovice totiž stojí na zajímavé poloze. Původně se pravděpodobně jednalo o nevysokou ostrožnu obtékanou ze tří stran rameny řeky Jihlavy. V důsledku intenzivní antropogenní činnosti a pravděpodobně i náplav se vytvořil místy až 1m mocný černozemní půdní horizont. P. Vitula v něm identifikoval čtyři základní časové horizonty. Nejstarší lze datovat do mladší doby kamenné, druhý a třetí do doby bronzové a čtvrtý až do slovanského mlado až pozdněhradištního období. V nadloží půdního horizontu se pak objevovaly požárové vrstvy středověké (převážně 14. a 15. stol.) a novověké (VITULA 1999, 405).

I když v čase našeho výzkumu byla již majoritní část zkoumané plochy zničena recentními zásahy, především výkopy inženýrských sítí, a původní černozemní horizont byl ve větší části odtěžen a nahrazen navážkami, podařilo se i nám rovněž zachytit archeologické situace z období pravěku a středověku. Ve východní části plochy jsme objevili několik zásobních jam, exploatační jámu a dvě řady kůlových jam kultury s moravskou malovanou keramikou. První dům na návsi tedy stál již před 6 500 až 6 700 lety. V reliktech původní kulturní vrstvy jsme pak zachytili i několik keramických zlomků starší doby bronzové.

K osvětlení fáze středověkého osídlení nám už svým obsahem dopomáhají i první písemné prameny. Za nejstarší zmínku lze považovat tzv. Třebíčskou vsuvku v nejmladším přepisu Kosmovy kroniky z 15. století. Oldřich Brněnský daroval mezi roky 1101-1104 několik vesnic Třebíčskému klášteru, mezi jinými i Leckouici, tj. dnešní Letkovice (FIŠER 2001, 26, 45).

Období přelomu raného a vrcholného středověku nám v terénu dokládá výplň několika sídlištních jam, naznačující opětovný vývoj osídlení v průběhu druhé poloviny 11. až 12. století. V neporušené části nadložních vrstev se nám pak taktéž objevují požárové vrstvy z přelomu 14. a 15. století.

Právě od 14. století byl vývoj Ivančic a přidružených osad zasažen válečnými událostmi. Roku 1304 přepadly Ivančice oddíly rakouského vévody Rudolfa, syna římského krále Albrechta, který vedl ozbrojený konflikt s českým králem Václavem II. Jednalo se o pohanský houf uherských Kumánů, který osadu vyraboval a vypálil. Mezi roky 1316 – 1318 to pak byly předpokládané útoky okolních šlechtických odpůrců krále Jana Lucemburského. Po relativním období klidu pak markraběcí války na přelomu 14. a 15. století, a nakonec války husitské (RAZIM 2019, 90).

Zdroje

FIŠER, R. 2001: Klášter uprostřed lesa. Matice moravská

RAZIM, V. 2019: Středověká opevnění českých měst 3: Katalog Morava a Slezsko. Praha

VITULA P. 1999: Ivančice – Letkovice (okr. Brno- venkov). In: TEJRAL: Přehled výzkumů 39 (1995-1996).