Jací byli novověcí obyvatelé Veselí nad Moravou?

20. 10. 2023 – Michala Přibylová–Kristýna Kuklová–Jakub Šimík–Martin Fojtík

Při rekonstrukci vozovky I/54 a I/55 ve Veselí nad Moravou byl prozkoumán hřbitov kolem kostela Panny Marie. Během šesti týdnů bylo vyzvednuto celkem 525 pohřbů. Jedinci, kteří byli pochováni hlouběji, než kde je ohrožovala lžíce bagru a zničení stavebními pracemi, byli ponecháni v zemi. Ostatním se dostalo šetrné péče archeologů a antropologů, díky níž se nám podařilo zjistit mnoho informací. Přispěli tak k poznání způsobu života a zdraví lidí, kteří ve Veselí nad Moravou žili ve stoletích ne až tak dávno minulých. Pokud se vše zdárně podaří, budou tito mrtví opět pietně uloženi na některém z veselských hřbitovů, kde budou moci nadále v pokoji odpočívat.

V rámci antropologické studie se podařilo vyšetřit 502 jedinců. U zkoumaných jedinců bylo vyhodnoceno pohlaví, dožitý věk, variety a patologické stavy na přítomných kostech a zubech. Zachovalost skeletů z tohoto pohřebiště patřila spíše k horším, což negativně ovlivnilo výsledky analýz a jejich kompletnost.

Jako velmi zajímavý nález na hřbitově se jevil vysoký počet jedinců se zánětlivým onemocněním dolních a horních končetin. Takto vysoký počet nálezů nasvědčuje šíření infekční choroby (zřejmě stafylokokové nákazy) v populaci, a o nedostatečně vyspělém léčitelství spočívajícím zejména v prevenci nákazy. V rámci analýz úrazových stavů nebyly v populaci prokázány stopy po násilí, které by byly doloženy například bodnými či sečnými zraněními. Pouze ve dvou případech byly pozorované obranné zlomeniny předloketních kostí, které by mohly vypovídat o možném individuálním násilí. Někteří jedinci vykazovali známky přetěžování svalů nohou a mohlo se tak jednat o jedince, kteří často chodili na dlouhé vzdálenosti či dolní končetiny zatěžovali v rámci svého zaměstnání (například zemědělství). Více k jednotlivým antropologickým zjištěním najdete v popiscích jednotlivých fotografií.

Kolem kostela Panny Marie se pohřbívalo již od založení kostela v 13. století do roku 1834, kdy byl hřbitov zrušen. Námi prozkoumaná část hřbitova náleží k nejmladšímu období existence hřbitova, tedy do 17. – 19. století.

Ve středověku bylo zvykem ukládat mrtvé do hrobů orientovaných podle osy kostela (ve směru západ – východ). V 17. století se však projevuje častá rezignace na dosud dodržovanou západovýchodní orientaci. Souvisí to do značné míry i s orientací barokních kostelů, které již nebývají orientovány osou ve směru západ – východ. Tento jev je dobře viditelný zejména v jižní části hřbitova.

V pohřbívání se projevuje barokní exaltace smrtí, která se začíná vytrácet až v polovině 18. století, kdy se do pohřbívání začínají promítat státní nařízení zohledňující hygienické podmínky. Typickou výbavou hrobů z pokročilého 17. a z 18. století jsou růžence, medailony, kříže a amulety s křesťanskými motivy, které měly hlavně apotropaický význam (měly tedy zejména ochraňovat před zlou mocí; Unger 2006, 64-66). Z nálezů ve Veselí je zajímavý zejména rozmanitý regionální původ medailonů a poutních odznaků, který poukazuje na široký okruh poutních míst navštěvovaných veselskými obyvateli. Nejvzdálenější poutní místo leží v polském Bardo. Prozatím nemáme všechny motivy vyobrazené na medailonech určeny, takže není vyloučeno, že se dostaneme do krajin ještě vzdálenějších. Pokud tedy některý z motivů na svátostkách poznáváte, budeme rádi, pokud se s námi o informaci podělíte.

Kromě hřbitova byla archeologickým výzkumem zachycena i část vrcholně středověké vsi ze 14. – 15. století. O ní vám ale napíšeme v samostatném zápisníčku.