Mnich, nebo rytíř?

16. 06. 2022 – Lenka Sedláčková

Každý archeologický výzkum přináší zajímavé a mnohdy jedinečné informace o historii daného místa. Zároveň při každém archeologickém výzkumu získáváme obrovské množství movitých nálezů, které nám mohou alespoň z části přiblížit každodenní život tehdejších lidí. Čas od času se mezi nimi objeví i předměty, které tak trochu z běžného nálezového fondu vybočují a nad kterými srdce archeologa (alespoň to mé) vždy radostně zaplesá.

Jedním z takových nálezů je i figurálně ztvárněná konvička. Zda se původně jednalo o postavu rytíře, nebo mnicha, však vzhledem k odlomené a chybějící hlavičce nelze s jistotou říci.

Postava je oděna do dlouhého splývavého šatu, za hlavou opatřeného kápí, skrze kterou se do konvičky nalévala voda. Levou ruku postavy zakrývá oválný štít zvýrazněný kruhovými vtlačovanými kroužky. Pravá ruka je v úrovni horní poloviny paže odlomena, její dlaň je dochována na spodku trubkovité výlevky. V této ruce drží postava kopí – hrot je patrný na výlevce, ratiště je umístěno na pravém boku postavy.

Konvička mohla být původně kolem 15 cm vysoká. Částečně je vyrobena vytáčením na hrnčířském kruhu, částečně modelována z volné ruky. Vyrobena je z keramiky vypálené do cihlové barvy a na povrchu opatřena tmavě červenohnědou glazurou. Doprovázena byla keramikou užívanou v Brně ve 2. polovině 14. a na počátku 15. století.

Obdobné konvičky můžeme spojit se stolovacími zvyky a nelze vyloučit, že mohly plnit stejnou funkci jako keramická aquamanile, tedy že byly používány k omývání rukou, před, během i po jídle. Obliba aquamanile v brněnském prostředí začala vzrůstat od 2. poloviny 13. století a po polovině 14. století jsou v nálezových situacích zastoupena stále méně a méně. Právě nyní se však objevují figurálně ztvárněné konvičky. Svým provedením, užitím různobarevných glazur, které v tomto období ještě nebyly tak zcela běžnou záležitostí, patří k zajímavým a nikoliv zcela běžným kouskům hrnčířského řemesla. Svým vzhledem splňovaly tyto výrobky nároky na vyšší kulturu stolování, byť se nemohly rovnat výrobkům kovovým a skleněným.

Nález konvičky pochází z 2. etapy výzkumu při obnově tzv. Mendelova skleníku. Získána byla z nejstarší fáze vodního díla, které bylo součástí kláštera starobrněnských cisterciaček (založen roku 1323 Eliškou Rejčkou). Do jaké míry však tento nález můžeme spojit právě s klášterním prostředím, je otázkou.