Nález hypokausta v želivském klášteře

07. 04. 2022 – Petr Duffek – Aleš Kuchař – Petr Běhoun

„…ač jsme měli celu po celou noc teplou, jak je zvykem v Želivě, přesto jsme v noci jako ve dne, kdykoliv se nám zlíbilo, chodili do ohřívárny…“

(Milevský letopis, zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta)

V letošním březnu byl zahájen záchranný archeologický výzkum v areálu premonstrátského kláštera v Želivě při stavbě „WC pro návštěvníky, přístavba k budově konventu č.p. 122“. Jedná se o prostor situovaný jihovýchodně od mostu přes Želivku u západního křídla konventu. Při výzkumu bylo zachyceno torzo pece a obslužného prostoru pece teplovzdušného vytápění typu hypokaustum.

Osa pece ležela ve směru Z–V s obslužným prostorem na západě. Pec byla zapuštěná do 1,4 m hlubokého výkopu v geologickém podloží. Vnitřní prostor pece byl přibližně čtvercového půdorysu o rozměrech 1,9 x 1,8 m a dochovanou výšku 0,9 m, obslužný prostor měl obdélný půdorys o rozměrech 1,9 x 1,1 m a dochovanou výšku 1,3 m. Konstrukce pece byla vystavěna z kvádříkového zdiva a velkých plochých kamenů pojených jílem. Vstup do pece o šíři 0,6 m byl situovaný v 0,2 m široké příčce mezi pecí a obslužným prostorem. Podlahová úroveň obou prostor byla z vyrovnaného geologického podloží bez dalších úprav. Pec měla prostředek dna výrazně postižený žárem a také zakouřené stěny, obslužný prostor stopy ohně postrádal.

Prostor pece byl po jejím funkčním období krátkodobě využíván jako místo pro deponování odpadu z kuchyně, což dokládá asi 0,14 m mocná vrstva kuchyňské keramiky z 13. století a zvířecích kostí. Později byl zasypán dvěma vrstvami s nálezy drobných mincí (parvus, 1/12 groše) z období vlády Václava II. (1278/83–1305) a Jana Lucemburského (1310–1346). Mezi dalšími nálezy se objevují drobné zlomky skla, pálená střešní krytina, dlaždice z pálené hlíny, také jeden exemplář olověného poutního odznaku s Pannou Marií, dále kuchyňská keramika, zvířecí kosti, kamenné kvádříky z konstrukce pece a ojediněle i žárem postižené říční valouny, které lze pokládat za součást akumulačního média teplovzdušného vytápění.

Použití teplovzdušného vytápění v prostředí středověkých klášterů není ojedinělým jevem na našem území. Středověké teplovzdušné pece nazývané také hypokaustum, využívaly princip akumulace tepla a jeho rozvodu do vytápěných místností pomocí ohřátého vzduchu. Tato technologie se zformovala na základě antických tradicí v 10. století ve středním Německu a postupně se rozšířila do střední a severní Evropy. Na rozdíl od římských hypokaust, ohřívajících přímo podlahu a stěny místností, fungovaly na principu vedení tepla v podobě ohřátého vzduchu průduchy do místnosti. Většina nálezů těchto otopných systémů pocházejí z prostředí klášterů, dále je najdeme v sídlech zeměpána, v sídlech vyšší i nižší šlechty a také v měšťanských domech. Tuto technologii od počátku 14. století postupně nahrazují kachlová kamna, ale využití teplovzdušného vytápění – hypokausta lze zaznamenat i v 15. století. Obdobná zařízení byla v okolí archeologicky zkoumána také v minoritském klášteře v Jihlavě, na hradech Rokštejn a Lipnice nad Sázavou nebo v benediktýnském klášteře v Sázavě.

Kalefaktorium čili ohřívárnu v Želivě v 70. a 80. letech 12. století zmiňuje ve svém letopise i opat milevského kláštera Jarloch, který popisuje svůj noviciát v klášteře v Želivě. Zmiňuje opata Gotšalka, jenž uléhal v kostele na své pověstné lože, rohož a medvědí kůži, a nevyužíval jako ostatní řeholníci ohřívárnu.

Díky vstřícnosti investora a stavební firmy START Zelený z Brtnice byl nalezen dostatek času na exkavaci a dokumentaci objektu. Samotná kamenná konstrukce byla po konzultaci s NPÚ v Telči překryta geotextilií a zasypána štěrkem a zůstane uchována pod základy stavby. Odkryté torzo pece datované do 12. století je jednou z nejstarších zkoumaných částí želivského kláštera.