Geschichte des deutschen Bergbaus, Band 1: Der alteuropäische Bergbau von den Anfängen bis zur Mitte des 18. Jahrhunderts

© Aschendorff Verlag 2012, ISBN 978-3-402-12901-2. Editoři Christoph Bartels a Rainer Slotta.


Jedná se o první ze čtyř svazků vydaných orgánem s názvem Vorstand der Stiftung Bibliothek des Ruhrgebiets a Německým hornickým museem v Bochumi (Deutsches Bergbaumuseum - DBM). Chronologicky řazené kapitoly napsalo celkem šest autorů (Thomas Stöllner, Christoph Bartels, Lothar Klappauf, Andreas Bingener, Michael Fessner, Hans-Joachim Kraschewski).

U geografického pojmu "německý", jak jej chápou naši západní sousedé by nás nemělo příliš překvapit, že územní záběr knihy je mnohem větší, než naznačuje její název. A tak již úvodní kapitola Der vor- und frühgeschichtliche Bergbau in Mitteleuropa bis zur Zeit der Merowinger (25-110) od Thomase Stöllnera líčí dějiny dobývání surovin na území od jižního Švédska po severní Itálii a od východního okraje francouzského Středohoří po západní Karpaty na Slovensku.

Své místo v monografii zaujímá kapitola s názvem Das Mittelalter, Der Aufschwung des Bergbaus unter den karolingischen und ottonischen Herrschern, die mittelalterliche Blüte und der Abschwung bis zur mitte des 14. Jahrhunderts (str. 111-248). Jejími autory jsou Christoph Bartels a Lothar Klappauf. Do podkapitoly III. nazvané Montanarchäologie: archäologische Spuren einer Chronologie des mittelalterlichen Montanawesens, části 10. s názvem Das neue El dorado des 13./14. Jahrhunderts im Erzgebirge und weitere europäische Beispiele, se dostaly i nejnovější archeologické výzkumy hornických areálů na Českomoravské vrchovině, jmenovitě lokalita Cvilínek na Pelhřimovsku. Jen škoda, že autoři zařadili náš klíčový středověký montánní region, pro ně nepochybně poněkud exotický, do Krušných hor (Erzgebirge), tedy do oblasti, která pro Nemce není přeci jen tak úplně mlhavá (str. 160-162).

Kniha přináší zatím nejkomplexněji uchopenou velmi specifickou část lidské minulosti. Autoři předkládají čtenářům příběh dějin exploatace surovin podle svědectví archeologických nálezů i písemných pramenů, kdy tímto příběhem navíc přirozeně prorůstají aspekty technické. To, že v historických souvislostech mohou být náročnému čtenáři předložena i exaktní data ve srozumitelné formě, je žádoucím důsledkem vzácné schopnosti výměny názorů mezi exaktními vědami na straně jedné a montánními archeology i historiky na straně druhé. Uspokojivá absorbce výstupů přírodních věd odborníky humanitními totiž navzdory nesčetným létům někdy hlubší, jindy pravda jen symbolické a proklamativní spolupráce, samozřejmostí stále není, přičemž aby byla kritika spravedlivá, totéž platí i naopak. Autoři knihy však dokazují, že to jde. Kniha je to výtečná a pro české prostředí užitečná. Dokonce by se dalo říct, třebaže se to může příčit vlastenecké stránce české vědy, že Němci zase jednou napsali něco, co bude přinejmenším pro českou montánní archeologii a historii, nezbytné používat.

Zajímavé proto může být reciproční využití výsledků české vědy při vzniku knihy, kdy mezi citovanými autory nalezneme klasická jména jako J. Kudrnáč, J. Majer, J. Michálek, R. Pleiner, V. Salač, či J. Waldhauser. Z mladší vrstvy pak P. Hejhal, P. Hrubý a K. Malý. Ze Slovenska nalezneme v seznamu literatury citované práce od archeologů jako jsou J. Bartík, V. Furmánek, J. Labuda, M. Novotná, A. Točík, J. Vladár nebo P. Žebrák.