Dippoldiswalde

Petr Hrubý

Proč právě saské Krušné hory a Podkrušnohoří: Nelze nejspíš v jednom odstavci charakterizovat a postihnout středověké rudní hornictví v Sasku, jeho vztahy k českému prostředí a význam pro rozvoj báňskohutnických technologií či osídlení rudních oblastí našich zemí. Jeho rozkvět spadá do 12.-13. století a v mnohém může být pro naše prostředí předobrazem. V Sasku známe archeologicky dokumentovaná zaniklá hornická sídliště, těžní areály, popřípadě opevnění, které s těžbou funkčně a majetkově souvisely. Jedním z nich je lokalita Hohenforst u Kirchbergu (historický Fürstenberg). Jinou lokalitou je Ullersberg u Wolkenburgu. V lese o rozloze asi 10 ha je zachován tah pinek a v jejich blízkosti relikty středověkých obydlí. U obou lokalit jsou listinné zmínky o trhových boudách, chlebových, masných a obuvnických krámech či lázních. Zmínit je třeba i lokalitu Greifenstein u Ehrenfriedersdorfu, v jejímž bezprostředním okolí se nacházejí doklady důlní činnosti z druhé poloviny 13. století. V keramice se nacházejí fragmenty kahanů a tyglíků, z nichž některé nesou stopy tavby. Dokladem hutnění na lokalitě jsou i strusky s obsahem olova. K větším horním městům a středověkým velkoprovozům patřil Freiberg. Vztahy saského Krušnohoří a Českomoravské vrchoviny lze sledovat za současného stavu výzkumu přinejmenším v rovině právní a personální. Předlohou jihlavského horního práva bylo v první polovině 13. století právo saské. V rovině personální pak možno zmínit snad postavu jednoho z nájemců jedné štoly na Havlíčkobrodsku. Byl jím podle listiny z roku 1258 jistý Theodoricus Freiberger. Jiným odkazem na možnou spojitost s Freiberkem je pak jeden z královských mincmistrů v Jihlavě v témže roce, Dietmar Freyberg. A konečně ve Freiberku je v první polovině 13. století zmiňován jakýsi Johannes von Altenberg (de Antiquo Monte), kdy mohlo jít jistě i o jiné Altenbergy (například ten v Siegerlandu), avšak s přihlédnutím k existenci rozsáhlé aglomerace na Starých Horách u Jihlavy by docela dobře mohlo jít i o ty Staré Hory "naše".

Středověký Bleiberg (Am Treppenhauer): Již více než dvacet let je ikonou saské montánní archeologie lokalita Am Treppenhauer u Sachsenburgu (Schwabenicky 200). Jedná se o návrší s koncentrací stop důlní prospekce a těžby, včetně objektů sídlištních, úpravnických a výrobních. Výzkumy zde probíhaly v letech 1977-1998. Naleziště bylo ztotožněno s historickým horním městem Bleiberg. První listinná zmínka o něm je z roku 1318, avšak na základě archeologického materiálu spadá jeho rozkvět do století třináctého. Areál o rozloze 12 ha je ohrazen valem a příkopem v týlní straně. Celkově je zde více než 180 stařin. Šachty vně ohrazení mohou pocházet z období před vznikem i po zániku městečka a nebo s ním být současné. Vysvětlením třetí možnosti může být praktikování horního práva, které kutací a těžní činnost privileguje i vůči pozemkovému vlastnictví. Nicméně se dosud nepodařilo rozpoznat systém, který by odpovídal vyměřování důlních měr podle saského horního práva o rozsahu 7 lánů, tj. cca 98, a kdy na každé takové propůjčce měl těžař zřídit alespoň tři šachty (Schwabenicky 2005, 42). Určité výsledky přinesly výzkumy ve věci úpravy rud. Z úpravnických postupů jsou zde doloženy výhradně postupy „suché“, tj. ruční roztloukání a mletí. Nálezy slitků olova a technickou keramiku (kelímky, mufle a kupelační misky) jsou interpretovány jako doklad finální výroby stříbra. Z dalších metalurgických postupů je doloženo nezbytné kovářství. Významný je na Treppenhaueru obytný areál. Variabilita staveb je značná, od prostých zahloubených prostor se vstupními šíjemi až po kamenné podezdívky domů.

Středověké doly pod Dippoldiswalde: Novou hvězdou, která nyní zazářila nad saskou montánní archeologií je ale městečko Dippoldiswalde na středním toku říčky Rote Weißeritz nedaleko českých hranic. Bylo založeno jako osada purkrabího z Dohny nejspíš mezi léty 1160-1170, přičemž od začátku bylo spjato s těžbou rud. V roce 1218 je zde v listině míšeňského biskupa zmiňována fara. Stavebně historicky spadá někdy k roku 1200 založení kostela Panny Marie a o něco později také kostela sv. Mikuláše. Z roku 1266 pak pochází listina, ve které se hovoří o sporu měšťanů z Dippoldiswalde s freiberskými o dodávky k dolům, není ale jasné, zda se tím mínily doly přímo v Dippoldiswalde či jinde. Městečko je v této době v držení wettinského markraběte Jindřicha Jasného.
Vše zde začalo statickými poruchami domů a vozovek na náměstí Obertorplatz v roce 2008. Záhy se zjistilo, že příčinami jsou podpovrchové kaverny, které na základě měření a sondáží byly interpretovány jako opuštěná důlní díla. Saský Oberbergamt ihned zahájil sanační práce, v jejichž rámci bylo nejprve nutné v místě propadů, tj. původních středověkých šachet, vyrazit šachty odpovídající současným normám a jimi se pak dostat do podzemního systému. Díky náklonnosti jednoho z vedoucích pracovníků Oberbergamtu, kterým je Volkmar Scholz, však mohli být od samých počátků sanačních prací přítomni archeologové ze saského Landesamt für Archäologie se sídlem v Drážďanech. Výzkumných prací se v podzemí Dippoldiswalde zhostil tým kolegyně Christiane Hemker a Yvese Hoffmanna. Postupně došlo k detekci, zaměření a trojrozměrné dokumentaci rozsáhlého systému šachet, dobývek, sledných chodeb a několika menších rozrážek na čtyřech hlavních rudních strukturách směru SV-JZ, které jsou navzájem propojeny chodbami a větracími či odvodňovacími štolami. V těchto prostorách bylo nalezeno menší množství keramiky 13. století, zlomek rudního mlýna, funkčně atypické hornické kladívko a další nálezy. Největším přínosem jsou však velmi dobře dochované nálezy organické, tzn. výdřevy, odvodňovací žlaby a zbytky nářadí a nástrojů (násady, lopaty, žebříky, stojky vrátku a pod.). Tyto předměty jsou po vyzvednutí precizně dokumentovány, trojrozměrně skenovány a následně konservovány. Významný je nález hlavy menší vodotěžní šachty s usazením jednoduchého ručního vrátku v jedné z chodeb. Tento nález byl rovněž zdokumentován uvedenými metodami a pomocí speciálního software je nyní možné ve virtuálním prostředí provádět jeho stavební rekonstrukci, studovat spoje, usazení a pod. Většina dřevěných nálezů je rovněž podrobována dendrochronologické analýze, jejíž výsledky jsou velmi dobré a pro nás i celkem významné. Spektrum dendrodat z Dippoldiswalde se pohybuje mezi 1170-1224. Z dalších organik zmiňme třeba konopná lana či kůže.

Závěry a postřehy: Lokalita výrazně posouvá saskou montánní archeologii kupředu, resp. posouvá jí to, s jakými prostředky a v jakém rozsahu jsou a budou analyzována dosud získaná data a to, jak s nimi autoři výzkumu zatím podle všeho hodlají naložit. Bilancujícím fórem, kde budou cíle saské montánní archeologie nejspíš uceleně zveřejněny, nebo alespoň nastíněny a zasazeny do středoevropského kontextu, bude záříová konference v Dippoldiswalde, které bychom se rovněž měli zúčastnit. V každém případě ukončení provozu dolů v Dippoldiswalde téměř koreluje s tušenými počátky hornické prospekce a kolonizace na Českomoravské vrchovině. Jsme rádi, že se kolegové Volkmar Scholz, Christiane Hemker a Yves Hoffmann o své objevy podělili a umožnili nám v březnu roku 2010 v Dippoldiswalde sfárat a vidět vše na živo. Rovněž jsme měli možnost vidět i všechny fáze procesu konservace a trojrozměrného skenování nalezených artefaktů. Naše sestava dvoudenní výpravy do Dippoldiswalde a Drážďan byla Petr Hejhal, Petr Hrubý a Michal Daňa (ARCHAIA Brno) a Karel Malý (Muzeum Vysočiny Jihlava)

Vybraná literatura
Bartelheim, M. – Niederschlag, E. 1998: Untersuchungen zur Buntmetallurgie, insbesondere des Kupfers und Zinns, im sächsisch-böhmischen Erzgegirge und dessen Umland, Arbeits- und Forschbericht Sächsischer Bodendenkmalpflege 40, 8-88.
Beutmann, J. 2007: Untersuchungen zu Topographie und Sachkultur des mittelalterlichen Zwickau. Die Ausgrabungen im Nordwesten des Stadtkerns. Dresden.
Czoßek, J. – Kunstmann, L. 2007: Die Gewinnung von Kupfer und Zinn in der Bronzezeit in Deutschland. In: Koch, F. (Hrsg.): Bronzezeit. Die Lausitz vor 3000 Jahren, 47-58.
Dallmann, W. - Gühne, A. 1993: Archäologische Belege zur Frühzeit des Bergbaus und des Hüttenwesens im Revier Freiberg/Sachsen. In: Steuer, H. – Zimmermann, U. (Hrsg): Montanarchäologie in Europa. Berichte zum internationalen Kolloquium „Frühe Erzgewinnung und Verhüttung in Europa“ in Freiburg in Breisgau vom 4. bis 7. Oktober 1990. Sigmaringen, 343-352.
Eckstein K. - Rehren T. - Hauptmann A. 1994: Die Gewinnung von Blei und Silber.- In: Schwabenicky W., Richter U., Eckstein K., Rehren T., Hauptmann A. (1994): Hochmittelalterliches Montanwesen in Sächsichen Erzgebirge und seinem Vorland. Ein Vorbericht, der Anschnitt 46/1994, 114-132.
Hägermann, D. 1984: Deutsches Königtum und Bergregal im Spiegel der Urkunden, Montanwirtschaft Mitteleuropas vom 12. bis 17. Jahrhundert. Der Anschnitt. Zeitschrift für Kunst und Kultur im Bergbau. Beiheft 2. Bochum, 13-23.
Riedl, W. (unter Mitwirkung von Wolfgang Schwabenicky) 1984: Historische Serie des Kreises Hainichen 1. Bergbauhistorische Stätten. Heinichen.
Schwabenicky, W. 1984: Archeologický výzkum středověkého hornického sídliště na Treppenhaueru u Sachsenburgu, okr. Heinichen (NDR), Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami. Sborník. Brno.
Schwabenicky, W. 1988: Die mittelalterliche Bergbausiedlung auf dem Treppenhauer bei Sachsenburg (Kr. Hainischen), Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 32, 237-266.
Schwabenicky, W. 1991: …war einst eine reiche Bergstadt. Archäologische Forschungen zum hochmittelalterlichen Montanwesen im Erzgebirge und Erzgebirgsvorland. Mittweida.
Schwabenicky, W. 1992: Hochmittelalterliche Bergstädte im sächsischen Erzgebirge und Erzgebirgsvorland, Siedlungsforschung, Archäologie – Geschichte – Geographie 10, 195-210.
Schwabenicky, W. 1993: Archäologische Forschungen in mittelalterlichen Bergbausiedlungen des Erzgebirges. In: Steuer, H. – Zimmermann, U. (Hrsg): Montanarchäologie in Europa. Berichte zum internationalen Kolloquium „Frühe Erzgewinnung und Verhüttung in Europa“ in Freiburg in Breisgau vom 4. bis 7. Oktober 1990. Sigmaringen, 321-329.
Schwabenicky, W. 1996: Beziehungen zwischen Burgen und Bergbau im sächsischen Erzgebirge, Burgenforschung aus Sachsen 9, 9-29.
Schwabenicky, W. 1997: Hausbau in hochmittelalterlichen Bergbausiedlungen des Sächsischen Erzgebirges – Stavitelství vrcholně středověkých hornických sídlišť v saském Krušnohoří. In: Život v archeologii středověku. Praha, 568–578.
Schwabenicky, W. 1997: Sachsenburg im Mittelalter. Veröffentlichungen der unteren Denkmalschutzbehörde Mittweida, Heft 6, Mittweida.
Schwabenicky, W. 2002: Der Hochmittelalterliche Bergbau bei Gersdorf, Gemeinde Tiefenbach (Lkr. Mittweida) und das Kloster Altzelle. In: Martina Schattkovsky und André Thieme (Hrsg): Altzelle. Zisterzienserabtei in Mitteldeutschland und Hauskloster der Wettiner. Leipzig, 161-180.
Schwabenicky, W. 2003: Der hochmittelalterliche Bergbau in und um Freiberg. In: Hoffmann, Y. – Richter, U. (Hrsg.): Stadt Freiberg. Beiträge. Band II, 433-443, 660.
Schwabenicky, W. 2005: Grubenhäuser und obenerdige Häuser in der wüsten Bergstadt Bleiberg bei Sachsenburg (Stadt Frankenberg/Sa) – Zemnice a nadzemní domy v zaniklém hornickém městě Bleibergu Sachsenburgu (město Frankenberg/Sa). In: Forum urbes medii aevi II. Sborník příspěvků z konference FUMA konané 16.-18. 4. 2003. Brno, 6-15.
Schwabenicky, W. 2006: Die Wüste Bergstadt Bleiberg bei Frankenberg in Sachsen. In: Labuda, J. (ed): Montánna archeológia na Slovensku (25 rokov výskumu lokality Glanzenberg v Bansej Štiavnici). Medzinárodný seminár 7.9.-9.9. 2005 Banská Štiavnica – Starý zámok. Banská Štiavnica, 41-47.
Schwabenicky, W. 2007: Beziehungen zwischen mittelalterlichen Burgen und Bergbau – Vztahy mezi středověkými hrady a hornictvím, Stříbrná Jihlava – Silberne Stadt Jihlava 2007, 130-147.
Schwabenicky, W. 2009: Der mittelalterliche Silberbergbau im Erzgebirgsvorland und im westlichen Erzgebirge. Chemnitz.

Odkazy
//www.archaeologie.sachsen.de/Themenportal/2658.htm
//www.archaeologie.sachsen.de/Themenportal/2543.htm
//www.archaeologie.sachsen.de/Themenportal/951.htm
//www.archaeologie.sachsen.de/Themenportal/2881.htm
//www.archaeologie.sachsen.de/Themenportal/download
//de.wikipedia.org/wiki/Dippoldiswalde

Přehledná mapa historicky a archeologicky doložených lokalit souvisejících se středověkým rudním hornictvím v saských Krušných horách a Podkrušnohoří (podle Schwabenicky 1992).

Ortofoto městečka Dippoldiswalde s vyznačením dosud prozkoumaných středověkých důlních prostor.

Vyrubané žilní těleso v jedné z dobývek.

Chodba, popř. větrací a odvodňovací štola mezi dvěma žílami pod náměstím Obertorplatz.

Diskuse nad středověkou dřevěnou fošnou v jedné z větších dobývek.

Prohlídka středověkých výdřev a stop hornického náčiní na stěnách. Na snímku Michal Daňa.

Stopy hornických kladívek na stěnách chodeb.

Dřevěný dlabaný žlab v zásypu jedné z chodeb.

Odpočinek. Ve spodní části snímku je vidět, že nynější počva je sražena podle současných báňských norem. Ta původní středověká byla mnohem výše. Na snímku Petr Hrubý.

Odpočinek. V horní části snímku je vidět, že sražení počvy chodby je z hlediska pohybu a práce osob dnešního vzrůstu nutné. Na snímku Petr Hejhal.

Šachta v místě souběhu několika menších rudních struktur východně od města. Na snímku Volkmar Scholz, Yves Hoffmann, Karel Malý a Petr Hrubý.

Dokumentace malých dobývek menších rudních tělísek. Na snímku Karel Malý.

Prohlídka dosud zasutých a nevyzmáhaných prostor v boku šachty východně od města. Na snímku Petr Hrubý a Michal Daňa.

Konzervátorská laboratoř v Landesamt v Drážďanech. Na stole žebřík z 13. století, vedle stolu Christiane Hemker a Yves Hofmann.

Ukázka hornických nástrojů, nalezených pod Dippoldiswalde. Jako z Agricoly, jen o 320 let starší...