Archeologický výzkum při stavbě obchvatu u České Bělé (Důlní a úpravnický areál ze 13. století)
Petr Hrubý - Petr Hejhal
Lokalita se nachází v pahorkaté krajině Českomoravské vrchoviny v Posázaví, v nadmořských výškách do 560 m, což nepředstavuje vhodné podmínky pro zemědělské osídlení pravěkými kulturami. Havlíčkobrodsko však z hlediska výskytu rud patří k významným revírům regionu. Jedná se o rudy polymetalické, které lze charakterizovat jako vysoce olovnaté a chudé na stříbro, které však přesto byly předmětem zájmu někdejších prospektorů a těžařů. Podle dosavadních archeologických i písemných pramenů víme, že v tomto regionu vyvrcholila těžba někdy po polovině 13. století. V rámci havlíčkobrodského rudního revíru náleží vedle lokalit Utín – Stříbrné Hory, dále Ovčín – Suchá – Sv. Kříž, nejvýznamnější místo právě České Bělé a okolí. Nejvýznamnější rudní struktury zde představují žíly směru SSZ-JJV zhruba v ose Počátky – Česká Bělá, které byly ve středověku v nejvydatnějších úsecích rozfárány.
V místě dnešní městyse Česká Bělá se předpokládá před polovinou 13. století existence osady, jejíž ekonomická báze není jasná. První zmínka o Bělé pochází roku 1257. První zmínka o farním kostele sv. Bartoloměje je až ze 14. století, nicméně nelze vyloučit jeho starší, raně gotický původ. Na katastru Bělé se dnes nacházejí četné povrchové stopy těžby rud i rýžování zlata v podobě terénních tvarů jako jámy, obvaly, sejpy a pod. Jejich evidenci s báňsko historickým vyhodnocením provedl komplexně v 60. letech J. Koutek (týž 1960).
Silniční obchvat České Bělé průběh jedné z těchto struktur východně až severovýchodně od městyse přetínal. Prvořadým úkolem archeologů tak bylo detekovat v trase stavby dnes zaniklé areály těžby a úpravy rud pokud možno ještě před zahájením zemních prací a ve smyslu zákona 20/1987 o státní památkové péči je následně archeologicky prozkoumat. Z těchto důvodů provedli pracovníci ARCHAIA Brno na základě dohody se stavebníkem v lednu až březnu 2007 zjišťovací terénní průzkum spojený s povrchovými sběry, půdními vrty, leteckou prospekcí a geochemickým vzorkováním. Kombinací výsledků průzkumu a heuristiky archivních písemných pramenů a literatury byly vytyčeny úseky budoucí stavby, ve kterých byly zaniklé středověké areály, spojené s těžbou rud důvodně předpokládány.
Vlastní archeologický výzkum probíhal od září 2007 do března 2008 s dvouměsíčním přerušením v měsících listopad a prosinec 2007. Archeologické prospekce i následný výzkum zajišťovalo a garantovalo jihlavské pracoviště ARCHAIA Brno pod vedením Mgr. Petra Hrubého a Mgr. Petra Hejhala. Leteckou prospekci zajistil ve spolupráci Archeologický ústav akademie věd ČR, v.v.i. pod vedením Doc. PhDr. Martina Gojdy, Csc. Rešerši literatury a heuristiku pramenů provedl Mgr. Pavel Rous z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod. Zpracování půdních a geochemických vzorků provedli pracovníci Muzea Vysočiny Jihlava pod vedením RNDr. Karla Malého, PhD. Zpracování paleoenvironmentálních vzorků zajistili pracovníci ZIP Plzeň pod vedením Mgr. Petra Kočára. Na provádění terénních prací se vedle pracovníků ARCHAIA Brno podíleli také pracovníci archeologického oddělení Muzea Vysočiny Jihlava. Geofyzikální měření a zpracování dat v prostředí GIS bylo provedeno ve spolupráci s Ústavem archeologie a muzeologie FFMU Brno.
Nejdůležitější zkoumaný středověký důlní a úpravnický areál se nacházel na výrazném hřbetu orientace S-J asi 1090 m ssv od farního kostela sv. Bartoloměje ve středu městyse a sice v rozmezí výšek 548-556 m. Vedle dílčích ploch v celé trase stavby se v případě tohoto areálu jedná o plochu s celkovou rozlohou 3200 m2. Výzkumná plocha vyla rozdělena do čtvercové sítě o velikosti čtverce 5 x 5 m. Nalezeno bylo pásmo těžních a prospekčních jam celkové délky okolo 90 m. To je parametr, který by mohl odpovídat jedné zápůjčce, tedy důlnímu pozemku těžaře, vyměřenému podle středověkého (pravděpodobně jihlavského) horního práva. Jámy, tj. pozůstatky středověkých důlních děl (šachet), byly na povrchu převážně kruhového tvaru, avšak ve dvou případech byly nalezeny dvě jámy obdélné. Šlo o stopy průzkumných prací, poněvadž objekty dosáhly pouze povrchu rulového masivu v hloubce okolo 1,8 m aniž by nalomily žílu. Součástí areálu byly pozůstatky pracovišť primární úpravy rud, zejména místa třídění a roztloukání, popřípadě pražení natěžené rudy. V těsné blízkosti skupiny menších těžních jam byl nalezen zbytek odvodňovacího kanálku, vedeného na povrchu a který je pravděpodobně dokladem existence vodotěžních zařízení nad šachtami. Specifickou skupinou nálezů byly pozůstatky pecí, výhní nebo ohnišť, situované ve vzdálenostech desítek metrů od důlních děl. Jejich funkce není zcela jasná. Jisté výsledky by v tomto směru mohly přinést analýzy obsahu kovů v jejich výplních (tzv. půdní metalometrie). Při výzkumu byly nalezeny také relikty dřevěných staveb, plnících více technických funkcí, včetně funkce přechodného obydlí. S tímto jevem se lze na středověkých důlních lokalitách setkat poměrně často. Důlní areál bych velmi chudý na movité nálezy. Výzkumem nebyla nalezena žádná hornická železa ani jiné druhy nářadí. Keramické zlomky, zejména na bázích hald, ve výplních šachet a jiných objektech, datují dobu existence tohoto areálu do 13. století. Celkový obraz lokality a jejího zázemí pomohou dokreslit doprovodné paleoenvironmentální výzkumy, provedené v okruhu 600 m.
Koutek, J. 1960: Rudní ložiska v okolí České Bělé na Českomoravské vysočině, Časopis Národního muzea, odd. přírodovědné 129, 135-144.
Mapa okolí České Bělé s pozůstatky hornické a rýžovnické činnosti (podle Koutek 1962) a s vyznačením archeologického výzkumu.
Celkový plán výzkumné plochy s těžními či prospekčními jámami (šedé), zemnicemi (červené) a dalšími objekty.
Stopami minulosti Kamenného Mlýna v Brně (Aneb silnicí I/42 Brno, VMO Žabovřeská I)
20. 11. 2024 Lenka Sedláčková zobrazit