Brandes 2005 (Francie)

Mapka Francie a Dauphiné

Francouzské Alpy

Brandes en Oisans satelitní snímek

Brandes en Oisans plánek

V srpnu 2005 jsme v rámci několikadenní pracovní cesty zavítali do horského střediska Alpe d´Huez ve francouzských Alpách, v oblasti Dauphiné. Zde je již více než 25 let předmětem výzkumu zaniklé hornické městečko, či lépe osada s doly, úpravnami a kovárnami z 12.-13/14. století. Vedoucím výzkumu je zde kolegyně Marie-Christine Bailly-Maître. V rámci oborové pracovní návštěvy jsme shlédli aktuální výsledky terénních výzkumů a výsledky starších sezón. Recipročně pak byly pro studenty archeologie a vedoucí tým terénních prací ve zdejším museu předneseny referáty na téma výzkum středověkého města na příkladu Brna (Peter Kováčik) a výsledky dosavadních terénních výzkumů středověké hornické aglomerace Jihlava – Staré Hory (Petr Hrubý).
Lokalita Brandes en Oisans se nachází ve výšce okolo 1800 m. Geomorfologickým útvarem, na kterém se areály nacházejí, je terasovitě vysutý spočinek táhlého svahu, ukončený stěnou do hlubokého údolí. Tento útvar je výsledkem činnosti ledovce a je pro alpské prostředí charakteristický. V případě Brandes en Oisans je osou reliéfu ještě menší horský potůček, zarývající se nepatrně do terénu. Na lokalitě se nachází pět základních areálů, tvořící středověký důlní komplex. Jsou to především doly, representované šachtami a štolami v několika patrech. Dalším druhem areálu je vlastní osada s obytnými stavbami, mimořádně zachovanými kovárnami a dalšími objekty. Na tyto okrsky navazuje úpravna, zastoupená různými kanály, koryty a nádržkami. Oddělen zmíněnou bystřinou a doslovně i obrazně na druhém břehu, nachází se soudobý sakrální okrsek kostela sv. Mikuláše s hornickým pohřebištěm. Konečně posledním a nejspíš nezbytným doplňkem každé hornické a hutnické osady, byl i zde opevněný areál. Tím je kruhové opevnění s dvěma příkopy, zaujímající vrchol skalnaté kupy několik desítek metrů nad kostelíkem a na samém okraji mohutné horské stěny spadající do hlubokého alpského údolí.
Hlavním impulsem pro vyhledávání stříbrných rud v jižní Francii od 7. do 14. století byla potřeba stříbra pro ražbu mince. To bylo základním předpokladem demografického a ekonomického růstu. Hlavními oblastmi výskytu stříbronosných rud pro jihovýchodní Francii jsou Ardèche – lokalita Largentière, Gard – oblast kolem St Laurent-le-Minier a d´Huez-Isère s loklalitou Brandes.
Opuštění zdejších dolů již okolo roku 1300 a fakt, že již nikdy zde nebyla těžba obnovena, znamená pro nynější archeologický výzkum mimořádně cenné a zachované situace, včetně důlních prací. Zachyceny byly bezpečné stopy sázení ohně a sice na hladkých oválných stěnách některých chodeb. Dobře patrné jsou ve štolách i stopy kladívek a želízek. Výzkumný tým se zabývá i způsoby a organizací těžby, pohybu lidí a materiálu, dále řešením úkolů jako odvodňování, větrání a osvětlování. Ražby horizontálních chodeb závisely na konkrétní situaci. Například v Brandes byla vyražena síť chodeb v místech zrudnění, nevyskytují se zde žádné spojovací chodby nebo šachty pro ukládání hlušiny či jímání vody. Tyto chodby byly zabezpečovány výdřevou. Radiokarbonová metoda datovala použití výdřevy mezi léty 1295 a 1375. Spojovací chodby se razily v několika úrovních, zpravidla kolmo na mineralizovaný zlom. Jsou budovány pro stojícího člověka a některé z nich mají na podlaze rýhy po použití trakařů či vozíků. Důležitou roli hrál vertikální přístup k ložiskům, což umožňovaly vydřevené šachty spojované žebříky. V případě Brandes zůstal jeden z nich zachován v celkové délce 3,5 m.
Zatímco v minulých letech se výzkumný tým zabýval převážně důlními pracemi, sídlištěm nebo pohřebištěm, nejaktuálněji je předmětem výzkumu v terénu i v rovině analýz úprava a hutnictví rud. Kromě vyhodnocování vlastních archeometalurgických postupů, poskytujících relativně exaktní výsledky, je kolektiv badatelů na Brandes en Oisans každodenně stavěn před řadu obtížných otázek, souvisejících s transportem a dostupností surovin. V alpinském vegetačním stupni, kde neroste téměř nic z toho, co středověký člověk potřeboval k životu a ve kterém, byť jen sezónně, pracovaly doly, úpravny, kovárny a snad i hutě, nelze si představit jinou variantu fungování, než nepřetržitou distribuci stavebního a palivového dřeva, dřevěného uhlí, dehtu, obilnin, potravin, masa a jiného zboží, soumarovými karavanami ze zemědělsky osídlených údolí vzhůru k úpatí horských štítů. Druhou variantou je transport propraného rudního koncentrátu nebo surové rudy do hutí v údolích, stejnými stezkami, za nemenší námahy a s nemenším nebezpečím. Brandes en Oisans je jednou ze základních evropských lokalit, přinášejících informace o středověkém hornictví.

Vybraná literatura
Bailly-Maître, M.-Ch. – Poquin, A. 1993: Brandes-en-Oisans. Archéologie et Pléometallurgie d´un village de mineurs au Moyen Age, Frühe Erzgewinnung und Verhüttung in Europa, Freiburg im Breisgau 1990. Sigmaringen, 443-461.
Bailly-Maitre, M.Ch. – Bruno Dupraz, J. 1994: Brandes-en-Oisans. La mine d´argent des Dauphins. (XIIe-XIVe s) Isére. Documents d´archéologie en Rhone-Alpes 9.
Bailly-Maître, M.-Ch. - Simonel, B. 1996: Travail et milieu. Incidences sur une population au Moyen Age’, L'Identité des populations archéologiques, Antibes,1995, APDCA (ed.), Sophia Antipolis, 1996, 211-244.
Bailly-Maître, M.-Ch. 2002: L´argent. Du minerai au pouvoir dans la France médiévale.
Bailly-Maitre, M.Ch. 2004: Les mines ďargent dans la France du Sud XIIe-XIVe siecles – Doly na stříbro v jižní Francii v 11. – 14. století, Sborník příspěvků ze semináře „Stříbrná Jihlava 2004“, 182-198, Jihlava.